V zásadě se na moderní přehlídce koní zvířata úmyslně předvádějí jako při soutěži. V komerčním smyslu představují přehlídky koní "výkladní skříň" pro chovatele a majitele, kteří hodlají nakupovat nebo prodávat koně, ale stejně poskytují i přehled standardů různých plemen a typů. V evropských zemích se klade největší důraz na zkoušky výkonnosti, i když se nezanedbává posouzení zevnějšku a pohybu. Přehlídkové kruhy Na britských a irských přehlídkách koní, stejně jako v zemích Britského společenství národů, jako jsou Austrálie, Jižní Afrika a Kanada, dokonce i na některých národních přehlídkách v Indii a v Pákistánu je tradiční výkonnostní typ koní v přehlídkovém kruhu hlavně podle exteriéru. Na obrovských amerických přehlídkách je však uspořádání odlišné od tradičních.Je tady mnohem větší počet výkonnostních typů koní - honebních, jezdeckých a honáckých. Kritéria a metody posuzování těchto jezdeckých výkonnostních typů jsou rozmanité, ale posuzování hlavních výkonnostních typů se liší jen v detailech. Tradiční systém Přehlídka koní podle britského vzoru je vždy širšího záběru než americká.V roce se předvádí často více koní než v daleko větších zemích. Podle britského systému, který je vysloveně závislý na zkušenostech rozhodčího a na jeho odborné fundovanosti více než specifických ustanovených, je základnou posuzování jak jezdeckých výkonnostních typů, tak i koní předváděných "z ruky", čtveřice kriterií. Jsou to kvalita předvedení, zevnějšek, pohyb a chování koně. U jednotlivých kategorií se ještě posuzuje, zda kůň odpovídá typu plemene. Termín "předvedení" se může vykládat také jako "osobnost". Tato kvalita přitahuje pozornost publika i odborníků. Je neobyčejně důležitá nejen pokud jde o dobrou tělesnou stavbu zvířete, ale je výsledkem jeho celkové fyzické dokonalosti. Zevnějšek vypovídá o korektnosti fyzické stavby koně vzhledem ok účelům jeho chovného zaměření. Tento činitel je rozhodující pro kvalitu chodů. V jezdeckých kategoriích pro přehlídkové huntery, pracovní huntery, jezdecké koně, hacky a koby, rozhodčí nebo dvojice rozhodčích (více jich nebývá) jezdecky prověří každého koně. Velký důraz se klade právě na jízdu, protože sebekrásnější kůň, pokud se nedá bez problému použít k jízdě, nemůže mít vysoký standard. V kategoriích, ve kterých se koně předvádějí "z ruky", i když jde o jezdecká plemena, musí rozhodčí posoudit jezdecké schopnosti koně podle stavby těla a chodů- Pro všechny výstavní kategorie je také důležité chování koně. Existují také kategorie ponyů pro děti (tři podle výšky). Pracovní hunteři - ponyové, používaní jako hunteři, jsou robustnější verzí přehlídkových ponyů. Přehlídky mají také zvláštní kategorie pro specifická plemena, zaměřené na chovné a mladé jedince. Jiné kategorie jsou např. určeny pro koně s jezdcem. Americké přehlídky Americké přehlídky nabízejí velké bohatství různých plemen společně s jezdeckými kategoriemi, kde se koně předvádějí z ruky. Honební, nebo anglické kategorie odpovídají mnohem uzavřenějšímu britskému vzoru honebních kategorií. Hlavní spočívají v tom, že v USA rozhodčí koně neprojíždějí jako jejich britští kolegové, ale všichni američtí hunteři, kteří pracují, musí projít dráhou s překážkami. 60% bodů se dává za výkonnost a teprve zbývající za jízdu a tělesnou stavbu koně (exteriér). Ani výstavní hunteři nejsou zbaveni povinnosti prokázat skokové schopnosti. Jedině tak může totiž rozhodčí posoudit, zda kvality koně odpovídají možnému honebnímu využití. Americký systém vychází z faktu, že zkušenost je pro nadějného parkúrového nebo soutěžního koně užitečná, což je také příklad britských pracovních hunterů. Americká kategorie honáckých koní je sedlána ve westernovém stylu. Zahrnuje populární kategorii amatérského westernového ježdění, kategorii dálkových jízd, kde koně rovněž překonávají překážkovou dráhu a konečně kategorii pro westernové jezdecké koně, kteří předvádějí tři chody, krok,jog a lope. Pak je zde ještě další kategorie, kde se všechny chody předvádějí v trysku. Další třídy jsou vyhrazeny mimochodníkům, a to americkým jezdeckým koním (saddlebredům), missourským a tennesseeským walkerům.
Duben 2008
western
19. dubna 2008 v 21:18 | nežeknu | druhy ježděníPokud pomineme rozdílné jezdecké vybavení a oblečení, to nenápadnější, čím se jezdci ze Západu liší od evropských je jejich držení těla. Obě jezdecké školy mají při výchově koně v podstatě stejný cíl- dosáhnout toho, aby se kůň pohyboval lehce, vznosně, byl poslušný a dobře udržoval rovnováhu. Vycvičený westernový kůň je vychován k větší samostatnosti i myšlení v akci. Westernové ježdění má svůj původ ve způsobu, jakým ovládali své koně španělští coquistadoři. Potom se několik století rozvíjelo na dobytkářských rančích. V moderní rekreační podobě vychází z dovedností, které potřebovali kovbojové při práci s dobytkem. Westernový výcvik posiluje samostatnost a kůň je při něm ovládán za minimálního využití otěží. Jezdec drží nesešité otěže jen jednou rukou a koně přenášením váhy těla, kterým naznačuje nejen požadovaný směr jízdy, ale i rychlost. Za ideálních podmínek je kůň vycvičen za použití bezudítkového uždění -bosalu-, na což je připravován používáním pákových udidel s různě dlouhými hýbly ("stromy"). Tím se naučí reagovat i na nejslabší tlak na tlamu, dokonce i na pouhou váhu otěží. Westernové soutěže: Westernové soutěže jsou jakýmsi ekvivalentem evropských drezurních zkoušek. Kůň při nich musí předvést řadu předepsaných cviků zaměřených na poslušnost a rovnováhu. Většina z nich je často předvádí v plné rychlosti. Důležité je také posouzení kvality základních chodů- kroku, klusu (jog) a cvalu (lope). Všechny předepsané cvik, mezi něž patří třeba obraty kolem zádě (rollbacks), piruety (spins) či parády ze cvalu (sliding stops) se používají při shánění dobytka. třída "Pleasure" je přístupná i průměrných jezdcům. Je zaměřená na převedení chodů, způsobů a ovladatelnosti koně jako užitkového zvířete. Kůň musí umět zůstat klidně stát, i když jezdec sesedne, pustí otěže a odejde. V pokročilejší třídě "Trail" se zkouší schopnost koně překonávat překážky, jaké se mohou vyskytnout v terénu (brána, most apod.). Jída okolo barelů (barel racing) je soutěž, která dokonale prověří pohyblivost a rychlost koně i obratnost jezdce. Jezdí se na čas okolo tří barelů postavených do trojúhelníku. Je to soutěž, která tvoří jakýsi most mezi westernovými soutěžemi otevřenými pro obě pohlaví a rodeem, které je výlučně mužskou záležitostí, navíc obvykle vyhrazenou profesionálním jezdcům, kteří putují od slavnosti ke slavnosti. Rodeo: Při rodeu se předvádějí klasické kovbojské dovednosti: jízda na nezkroceném mustangovi (bronco-busting), jízda na neosedlaném mustangovi (bareback riding), poutání telete (calf roping) a zápas s býčkem (steer wrestling). Jízda na vyhazujícím nezkroceném koni je spíše ukázkou odvahy než jezdeckého umění. Obvykle končí neúspěchem ve chvíli, kdy kůň, tšsně upnutý řemenem kolem slabin, aby více vyhazoval, jezdce shodí. Poutání telat však vyžaduje dokonalou souhru mezi jezdcem a koněm a dobrý "řezáč" (kůň používaný k oddělování jednostlivých kusů stáda) dokáže instinktivně odhadnout pohyby telete, bleskově zastavit a sám udržovat napjaté las, dokud není tele spoutané, aniž by k tomu potřeboval pokyny jezdce. Podle tradice je Denver v Coloradu považován za místo, kde se zrodilo rodeo pro platící diváky. Stalo se tak v řijnu 1887. Slovo rodeo pochází ze španělského slova rodea, které označujeshánění dobytka. Nejznámější je dnes rodeo Calgary Stampede, které se poprvé konalo v roce 1912 a od roku 1919 je pořádáno každoročné. Nejstarším rodeem jsou však Cheynne Frontier Days, pořádané pravidelně od roku 1897. V roce 1903 přibyla k rodeu nová disciplína, když Bill Pickett, černý kovboj z Texasu popadl za rohy býčka, aby zabránil poranění svého koně. Při zápase porazil býčka na zem a zakousl se mu po způsobu buldoků do horního pysku. I když pravidla rodea kousání vyloučila, zápas s býčkem je od té doby oblíbenou disciplínou a hovorově se mu říká "bulldogging".
základní chody
19. dubna 2008 v 21:16 | nežeknu | chody koněKrok - čtyřfázový chod, kdy kůň lehce kývá hlavou a země se dotýkají alespoň dvě nohy, většinou tři. Klus - již rychlejší chod a pro jezdce začátečníky je nejstrašnější noční můrou.Při tomto chodu se zvedá diagonální pár nohou a v určité chvíli je zvíře všema čtyřma nad zemí.Proto je klus kodrcavý a nepohodlný (pro začínající). Cval - nádherný houpavý třídobý pohyb, který má několik fází.V jedné chvíli celou váhu těla nese pouze jedna noha (vedoucí), kolem které se kůň točí když cválá po kruhu.Tomu se říká cval na levou a na pravou nohu.
bičík a ostruhy
19. dubna 2008 v 21:14 | nežeknu | výbava pro jezdce1.) BIČÍK Umožňuje dát pobídkám větší důraz.Jezdecký bičík na rozdíl od klasického nemá na konci dlouhý kožený řemínek.Neslouží k trestání koní.Vyberte co nejdelší a raději z rozšířeným držadlem, aby nevypadával z ruky. 2.) OSTRUHY Jsou zapotřebí teprve tehdy, když dosáhnete určitého výcvikového stupně.Musíte si je vysloužit!
základní výbava
19. dubna 2008 v 21:13 | nežeknu | výbava pro jezdce1.) JEZDECKÉ KALHOTY (RAJTKY) Od běžných se liší tím, že nemají na zadku ani na vnitřku nohavit švy.Alespoň na vnitřní straně kolen bývají vypodloženy látkou nebo kůží, aby se zabránilo odřeninám.Začátečníkovi stačí i zateplené džíny, které nejsou drahé a lze je nosit i jako běžné kalhoty. 2.) JEZDECKÉ BOTY Jsou vyrobeny z hladké gumy nebo kůže, mívají úzké chodidlo a vysokou holeň, která chrání před odřením.První jezdecké boty postačí gumové, kožené jsou příliš drahé a nevyplatí se koupit dříve, než noha přestane růst a zájem o ježdění je opravdový.Gumové boty bývají tvrdé a vzimě v nich mrznou nohy, snadno se však čistí a zaručeně nepropustí vlhkost. 4.) PŘILBA Začátečníci ji opomíjejí, protože je nepohodlná a vypadá poněkud směšně.Je však velmi důležitá - i ten nejposlušnější kůň může skončit v příkopu.Nešetřete a vyberte si model s ochranou brady. 5.) JEZDECKÉ RUKAVICE Umožňují pevněji uchopit otěže a chrání ruce před puchýři a odřeninami.Příjemněji se nosí kožené, vhodnější i levnější jsou pletené rukavice z bavlny.
Životní cyklus koně
19. dubna 2008 v 21:02 | zajímavosti u koníŽivotní cyklus koně prvních 12 měsíců - malé nohy, pevná potrava v 6 týdnech, ve 2 měsících ztráta husté srsti, odstav ve 4 a půl až 6 měsíců, pohlavní dospělost (v 9 - 12 měsících) střední věk - v 5 - 10 letech tělo plně vyvinuto, kůň na vrcholu svých sil pokročilý věk - zuby se obrušují, žvýkání potravy je obtížnější odhadnutí stáří koně podle stupně tělesného vývinu a celkového vzhledu hříbata - vysokonohá, jsou vyšší než delší, mají klínovitou hlavu s vyklenutým čelem, čelisti průměrně krátké, pysky tuhé, k dásním těsně přivřené - mají nedostatečně vyvinutý kohoutek a na krku krátkou hřívu, v níž je dosud mnoho vlnitých podsadových chlupů starší koně - hranaté tvary - srst začíná bělet nejprve na hlavě, první bílé chlupy se objevují na očních obloucích a teprve potom narůstají jinde po těle -koně prokvétají - grošovaní bělouši ztrácejí grošování a stávají se čistě bílými - hlava ukazuje nejvýrazněji obraz stárnutí: kostní hrany a výčněly se ostřeji rýsují navenek - hřbet koně se pronáší, plece se posunují víc dopředu a kolem řiti se úbytkem tukového vaziva tvoří hluboké jámy u hodně starých koní
o čem se zdá koním
19. dubna 2008 v 20:58 | nežeknu | zajímavosti u koníO čem se zdá koním?
Těžko říci. Koně nám nedokáží říci, zda a co se jim zdálo. Každopádně, u koní existuje REM spánek, fáze, ve které lidé sní. Během REM spánku můžeme kromě pohybu očí, zrychleného tepu a dechu pozorovat i náznakové pohyby končetin, těla a dokonce i hlasové projevy.
Například na boku ležící a spící parkurový kůň může pohybovat končetinami jako ve cvalu a při překonávání překážek. A co ještě plemenný hřebec! Při pohledu na něj a podle zvuků, které vydává, je nám úplně jasné, že to, co se mu zdá, se jednoznačně týká klisen.
Tak jako jiní savci, i koně potřebují REM spánek a aby ho měli, musí mít příležitost lehnout si. Proto poskytněte svým koním útulnou a pohodlnou stáj a popřejte jim "dobrou noc a pěkné sny".
jak dlouhý je spánek u koní
19. dubna 2008 v 20:31 | nežeknu | zajímavosti u koníJak dlouho potřebuje kůň spát?
Koně, pro které by znamenalo zastižení ve spánku ohrožení, mají lehký a přerušovaný spánek. Celková délka spánku u koní je 5 - 6 hodin denně. Závisí to na délce světelného dne, věku a povahy koně, jeho pracovním využití, režimu dne ve stáji, způsobu krmení a ošetřování. Z toho 2 hodiny by měl kůň trávit v leže v REM spánku přerušovaně na 4 - 5 krát. Vyšší obsah bílkovin v krmivu přáznivě ovlivňuje délku spánku. Poníci a osli tráví v leže víc než 5 hodin denně. Drezurní koně po výcvikové hodině, kdy se učili nové cviky, si obvykle lehají a spí. To se dokázalo i u lidí.
Potřeba spánku je nepřímo úměrná věku. Hříbata prospí většinu dne pod dozorem starostlivé matky. Ta zase čím mladší hříbě má, tím méně spí sama. Nejmenší potřebu spánku mají dospělí koně okolo 10 let. V přírodních podmínkách je vedoucí hřebec stáda ten, který si nemůže dovolit odpočívat dlouho, protože by se mohlo stát, že až se probudí, zjistí, že mu jeho klisny odvedl zdatnější, méně ospalý sok.
U domácích koní pouštěných do výběhu zase můžeme pozorovat, že starší jedinci si lehají ojediněle. Obvykle bdí nad svými mladšími druhy vestoje a líhají si až ve stáji. Takto se chovají i koně staří - 20 i více letí, u kterých potřeba spánku stoupá, ale více než svým potřebám se podřizují jakési sociální zodpovědnosti a drží stráž.
pocit bezpečí
19. dubna 2008 v 20:28 | nežeknu | zajímavosti u koníPocit bezpečí:
Koně si lehnou, jen když se cítí v bezpečí. Jejich hlavní obranou ve stavu ohrožení je okamžitý útěk. I to krátké zdržení se při vstávání může stát osudným. Při volném způsobu života při odpočinku někteří členové stáda leží, zatím co starší a dominantnější jedinci zůstávají stát na stáži. Domácí koně si lehnou ve známé stáji a výběhu. Předtím ustájení koně vypuštění na pastvinu si zvykají na otevřený prostor několik týdnů. Na novou stáj si koně zvykají různě dlouhý čas. Závisí to na prostředí ve stáji - klidu, přítomnosti jiných koní, čistoty podestýlky - a na nervové soustavě koně. Když je vše v pořádku, obvykle si kůň v noci lehne již do tří dnů, maximálně do týdně. Je však neobvyklé, že si kůň lehne hned první noc.
Nejčastěji narušujeme spánkový cyklus závodním koním. Ustájení v místě závodů má být co nejméně odlišné od domácího. Kůň zvyklý být v boxu prožije stres, když ho uvážeme. Podlaha pod koněm má být suchá, čistá a rovná s dostatečným, raději větším množstvím podestýlky. Koně z jedné stáje mají stát vedle sebe. Převoz koní v noci před závody je obere o možnost lehnout si a spát REM spánkem. Když je poskytované ustájení vyhovující, je potřeba cestovat den před závody a koně ustájit. V opačném případě je lepší jet na závody v den závodů brzy ráno a nechat koně odpočívat doma. Jezdci, trenéři i pořadatelé závodů by si měli uvědomit, že když má kůň podat očekávaný výkon, musí se mu dopřát klidný, zdravý spánek den před závody. Nervozita, nesoustředění a horší výkony jsou v mnohém důsledkem absence REM spánku.
jak se jezdí na koni...?
19. dubna 2008 v 19:15 | nežeknu | jak se jezdí na koni?Mezi věřejností panuje všeobecně mylný názor, že na koně se člověk dostane tak, že nasedne. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že vsednutí do sedla je to poslední, co z normálního, jinak rozumně uvažujícího člověka dělá koního jezdce.
Tomuto okamžiku předchází celá řada událostí, která vás velice pozvolna, nenápadně vžene do stavu, ve kterém již zcela pasívně svěříte svůj život vrtošivému lichokopytníku.
Na koně vás totiž může dostat jedině neuvážená sázka, vaše sportovně založená přítelkyně nebo podobné neštěstí.
"Poslouchej, nechtěl bys jezdit na koni? Já se jen tak ptám. Tak chtěl?" "Ne!" "A proč ne?" Chtěla bys, abych se zabil?" "Já se taky ještě nezabila." "To je tedy argument." "Nic se ti nemůže stát. Nanejvejš spadneš." "Tak co bych lez na koně, když vím, že zase spadnu." "V tom je právě to krásný!" "Tak já v tom nic krásnýho nevidím." "Tak já se tě teda přihlásím." "Kam?" "No přece na jízdárnu." "Řek jsem, že ne. A hotovo!!"
Načež stojíte na jízdárně a koukáte vyděšeně na zvíře, které máte zkrotit. Kůň je velmi vysoký, dvakrát větší než vy, někdy i třikrát, záleží na tom, jak blízko stojíte. Mně osobně přivedli mamuta.
Zvířeti nikdy nesmíte dát najevo, že se ho bojíte. Klidně je pozdravte, plácněte něco o pačasí a opatrně se ztraťte. Nesmí vás však objevit vaše dívka, jinak jste ke koni dovlečen znovu.
Kůň je zvíře velice neklidné. Neustále se vám snaží šlápnout na nohu, povalit vás, rozmáčknout o stěnu, smýkat s vámi po stáji, zkouší ukousnout kus vaší nohavice, pohoní vás po dvorku a máte-li férového koně, zkamení pouze ve chvíli, když už vůbec nemůžete. Zabít zemdleného člověka ho prostě nebaví.
Přál bych lidem, kteří nadávají, že stupačky ve vlaku jsou moc vysoko, aby někdy v životě museli lézt na koně.
Lezete-li na koně, musí mu nejméně dva lidé držet hlavu, čtyři lidé nohy, někdo musí upoutávat jeho pozornost a tři lidé vám pomáhají do sedla. Na druhé straně musí někdo hlídat, abyste nepřepadl. Sám se držíte ze všech sil. Levou nohu musíte zvednout až k bradě, zaklesnout ji do třmenu, pravou se odrážet tak dlouho - až vás někdo vysadí. Kůň čeká trpělivě přesně do chvíle, kdy stojíte pouze na jedné noze. V okamžiku, kdy se odrazíte od země, couvne. Couvne málo, o půl kroku. Pokud spadnete hned, stojí dál jak přibitý. Poskočíte-li za ním, couvne opět. Tak dlouho, než žuchnete.
Řekl bych, že v té chvíli má kůň daleko větší smysl pro humor než vy. Když vás konečně vysadí, dostanete určitě křeč do lýtka. Tím máte záminku k okamžitému sesednutí. Zbytek dne můžete nosit zkřivený úsměv a říkat, že jste koni odpustil. Vzhledem k tomu, že vás ale příště budou muset vysazovat znovu, je lepší zůstat s křečí v sedle a nechat se zabít hned.
Jen málo vás v tu chvíli může uklidnit, že poprava koněm se děje za dozoru odborníka. Víte totiž, že i kdyby vaší jízdě asistovalo družstvo požárníků, nemůže nic zabránit koni ztrestat vaši troufalost: Dovolil jste si jemu, Veličenstvu, vlézt na hřbet. Kůň je dotčen a vy ztracen. "Jak to sedíte, ježíšmarjá, rovně si sedněte!" "Já už rovnějš nemůžu." "Vždyť jste tam stočený do klubíčka!" "Já spadnu!" "To spadnete stejně. Hlavu dejte nahoru, záda narovnejte..., tak a nohy, špičky nahoru, paty tlačit dolů, stehny svírat koně, ruce uvolněné, srovnejte ty záda...!" "Já nemůžu!" "Cóó nemůžete!?" "Takhle snad ani není možný, aby člověk narostl."
Když vás srovnají podle měřítek jezdecké krásy, máte pocit, že takhle pokroucený byste se neudržel ani na židli, přibité k podlaze. Cvičitel to ví a ví to i kůň. Oba z toho mají švandu.
Cvičitel mlaskne a kůň se pohne.
První jízdu musíte absolvovat na pevně ohraničeném prostoru. Je tam totiž stopadesátkrát větší naděje, že najdou vaše ostatky, než na volné louce. Pod vámi běsní rozbouřené vlnobití. Kůň má totiž tu zajímavou vlastnost, že se mu při chůzi pohybuje každý sval úplně na jinou stranu. A že se pohybuje, dává světu znát. Pod sedlem se to válí dopředu i dozadu, nahoru i dolů, ten pohyb nelze zastavit. Jste k smrti vyděšen a kůň z toho má živočišnou radost.
Když vás cítí na hřbetě ještě i po deseti krocích, udiveně se poohlédne a poskočí si. Docela lehounce. Krok sun krok.
Nepokažte mu náladu a spadněte ihned. Vám i koni bude večeře chutnat. V opačném případě bude chutnat pouze koni.
"Pobídněte toho koně, vždyť jde jako mrtvola!" "Já nemůžu, vypadly by mi nohy ze třmenů!?" "Ten kůň se plaší!" "Jakýpak plaší - asi z vás zrovna chcípl."
Nepřeji vám mít pod sebou chcíplého koně. Chcíplý kůň totiž vyhazuje, staví se na zadní, zmítá sebou a jeho jediným přáním je vytřást z vás duši.
Konečně cvičitel uzná, že se kůň dost vydováděl, udělá semhle támhle a - kůň stojí jako přibitý.
Je konec hodiny. Pomohou vám ze sedla, postaví vás na nohy, řeknou vám, jak se jmenujete a kůň vás odvede do stáje.
Nespravedlnost lidská nezná mezí, po každé hodině má kůň právo na cukr. Cukr platíte vy a navíc ještě platíte tolik flašek, kolikrát vás zvíře shodilo.
Motáte se kolem koně, kolena se vám chvějí a svaly na nohou chvilkami vypovídají službu. S jistým překvapením konstatujete, že nejen auto, ale i kůň si žádá po každé jízdě očištění. Jste na rozpacích, co se na koni vlastně myje. Uši a krk, nebo snad do půl těla?
Poučí vás, že kůň se nemyje, ale víchuje. Výroba správného slaměného víchu je obřad, při kterém si překroutíte ruce, popletete pravou ruku s levou nohou s ztratíte nervy. Zjistíte, že vích se nejlépe vyrábí pomocí osoby, která to umí.
Neméně složitý obřad, který hraničí s hazardem, je samotné víchování. Jste postaven před tvrdý fakt, že čistíte-li koně, musíte se nacházet v jeho tělesné blízkosti. Kůň má na vybranou hned několik možností, jak s vámi polaškovat: šlápnout vám na nohu, kousnout, seknout vás ocasem, přimáčnout ke stěně či kopnout. Inteligentní kůň zkouší všechny možnosti najednou. Času má na to dost, protože mu víchujete pěkně po pořádku krk, prsa, přední nohy, hřbet, břicho, zadní nohy.
Opravdový zápas s koněm začíná při čištění kopyt. Kůň totiž vlastní čtyři. Na všech stojí vahou svých pěti metráků. Prosby a výkřiky: "Podej pac!" kůň ignoruje. Vyhrožujete, škemráte, nadáváte, slibujete, pokoušíte se obrátit koně na záda - vše marně. Zkušení lidé na jízdárně vás poučí, že musíte nejdříve koně požádat o nohu, sjet mu po ní pěkně od shora dolů a když ji ohne, honem chytit a nepustit. Po mnoha neúspěšných pokusech se kůň uvolí a milostivě vám propůjčí nohu k provedení manikury. Oběma rukama pak držíte sakramentsky těžké zvíře, další rukou pak přidržujete kopyto a čistíte od hnoje a dalších neřestí, kterými se mu zachtělo projít.
Kůň je vytřen dosucha, koupete se v potu vy. Ale na vás se každý vykašle, protože kůň je tady pánem a chce se mu jíst.
Pomalu ale jistě se z vás stává otrok koní a ti s uspokojením zaznamenávají vaše ponížení. Nesčetné množství úsluh, kila cukru, která jim přinášíte na jízdárnu, odmění po čase tím, že vás vezmou s sebou na vyjížďku. A vida, neshazují vás už tak často, dbají na to, abyste se na nich jakžtakž udržel a když mají dobrou náladu, dokonce vás i někdy poslechnou.
Člověk, který kdysi býval rozumný, se tím okamžikem stává jezdcem. Jezdec - to je člověk zkrocen koněm. Takový jezdec prožívá radosti a slasti, které jsou všem běžným smrtelníkům nedosažitelné a nepochopitelné. Koně považuje za nadlidského tvora a podle toho s k němu chová.
Uznávám, že takový jezdec se cítí dokonale šťasten: nic ho netíží, starosti nemá, všechno přenechá koni.
A jako filatelista se dokáže rozplakat štěstím na cennou známkou, jako trampa nic v sobotu neudrží doma, jezdce okouzlí chvíle, strávené na koni, vedle koně, pod koněm. V jeho podání jsou zážitky plné dobrodružství, pocitů volnosti a štěstí.
"... a najednou přišla zatáčka, kůň inteligentně zatočil, ale já jel samozřejmě dál rovně..."
A jezdec se zalyká blahem, když vypráví, jak ho kůň nesl přes louky a polní cesty, jak spolu jen tak bloumali lesem a jak pili z potůčku.
Poroz na něho!!! takový člověk šíří infekci nebebezpečné nemoci: lásku ke koním. Když vás takový očarovaný člověk začne lákat do jezdeckého oddílu, raději se mu vyhněte velkým obloukem. Uvědomíte si nejlépe, co by vás čekalo, když si sednete a poručíte si: hlavu narovnat, špičky otočit nahoru, paty dolů, stehny svírat koně, paty od koně, ruce uvolněné, ramena nekrčit, tohle pokrčit, taky uvolnit, tady sevřít, nasedat, sesedat, vysedat...
Že se vám to povedlo?
Škoda vás, jestli právě teď potkáte sportovně založenou dívku...
modlidba koní
19. dubna 2008 v 19:02 | modlidba koníKdyž se tráva v jarním slunku zelená
a kopytům je do skoku,
proč mi, Bože, musí strach
srdce ochromit?
Uháním
a vítr mi hřívu splétá.
Uháním
a štěstí běží o závod.
Uháním
a klopýtám o svou radost.
A přece neuniknu z vězení svých vyplašených očí,
které stejně nezachytí
neklid rozptýlený po světě.
Bože,
když se mezi stébly začne plížit noc,
vyslyš moje naříkavé ržání
a dej,
ať zaplane ve tmě jasná hvězda,
která můj strach zaplaší.
Amen.