close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
jste tu..? hlasujte

Duben 2008

Murpyho zákony

20. dubna 2008 v 10:51 | neim |  Zábava
Neposlušnost koně je přímo úměrná počtu přihlížejících lidí.
Pokud před přepravou koní zkontrolujete přívěs, určitě se cestou pokazí.
Nikdo si pořádně nevšimne jak jezdíte, dokud nespadnete z koně.
Ten nejhorší kůň z celé stáje rozhodně žere ze všech nejvíc, potřebuje nové podkovy každé čtyři týdny a aspoň jednou měsíčně je nutné k němu přivolat veterináře.
Výstroj, kterou nesnášíte, je nezničitelná.
Kůň, kterého nesnášíte, je neprodejný a přežije všechny ve stáji.
Neplodná stájová kočka NEEXISTUJE.
Mašinka na holení se pokazí zásadně jen tehdy, když zbývá oholit pouze hlavu.
Pokud si nejste jisti, zda jste ve stáji zastavili vodu, pak jste ji nezastavili.
Pokud si nejste jisti, zda jste ve zavřeli ohradu, pak jste ji nezavřeli.
Jeden kůň je málo, dva jsou moc.
Jakmile se ve svém svátečním oblečení dostanete na deset metrů od stáje, zašpiníte se.
Je-li kůň inzerován za cenu "do pěti tisíc dolarů", pak určitě nebude stát dva a půl.
Vyběrák na kopyta se stěhuje sám od sebe.
Síla větru roste přímo úměrně tomu jak špatně vám sedí klobouk.
Nejlepší je přestat, když vyhráváš.

pozor na inzeráty

20. dubna 2008 v 10:48 | neim |  Zábava
1)Příjemně temperamentní = nezvladatelný
2)Na jízdárně tlačivý = s trochou štěstí se vám rozejde
3)Venku živější = s trochou štěstí stačíte zabrzdit dřív, než vletí do silnice
4)Živý = kůň blázen
5)Ve stádě nekonfliktní = nechá do sebe kopat
6)Ve stádě dominantní = všechny zkope
7)Zvídavý = bacha na kapsy!!!
8)Dobře krmitelný = sežere všechno, co má zelenou barvu nebo jen alespoň vzdáleně podobné senu či ovsu
9)V boxe ostřejší, ale nezákeřný = bacha,vrahoun!
10) ošetřován dětmi = dospělí sbírají síly na ježdění
11) Ježděn dětmi = a) už nejsou ve stáji žádní dospělí,
kteří jsou schopni jezdit, b) dospělého odvezla záchranka
krátce po té, co vybral z kopyt
12) klidný u veterináře = po sloní dávce sedativ
13) Klidný u podkováře = pokud má podkovář 8 - 10 silných pomocníků,
tak je to možné.
14) klidný na vyjížďkách = Klidně vás sundá a klidně vám uteče
15) Jemný v hubě = Pokud máte ostré udidlo
16) Spolehlivý na parkuru = Spolehlivě se vyhne každé překážky
17) Nohy v pořádku = už celý týden nezakulhal!!!!
18) Využití: vyšší drezura = Zvladatelný pouze na ostré páce, přesně takové,
na jaké jezdí jezdci ve vysokých drezurách, ale my s ním jezdíme jenom nízké
parkury a nenáročné vyjížďky
19) Otec výkonnost TT, matka ST = ale malej neumí skákat
20) Otec výkonnost Grand Prix, matka drezura T = ale malej na drezuru asi nebude
21) Silný odraz na skok = styl nic moc
22) Stylový skokan = slabý odraz
23) Výkonnost Z, perpektiva do L = Možná..... pokud se překážky L sníží ze 120cm na 100 cm
24) Učenlivý = naučí se otevřít box či pytel s ovsem
25) V parkuru se nebojí profilů = bojí se těch bílejch a červenejch vlaječek
26) Nekope = kouše
27) Nekouše = kope
28) Kůň jednoho pána = kdykoliv jiného bez milosti vykope z boxu, včetně stájové
služby, veterináře či svého budoucího majitele
29) Má rád psy = samou láskou by je sežral ( => kouše je)
30) Úspěšný v parkuru = úspěch - dokonce se mu povedlo jednu soutěž dokončit!!
31) Úspěšný v drezuře = úspěch - jednou dokonce úlohu dokončil a nevyskočil z obdélníku!
32) Přiježděný = umí naklusat, nacválat, zastavit, ale běda, když ho budete chtít tatočit!
33) Ochotný skokan = Ochotně vyskočí z jakékoliv ohrady

vyrob si Girlandu

20. dubna 2008 v 10:47 | nežeknu |  Zábava
Budeš potřebovat:
dlouhý pruh papíru, nůžky,pravítko, děrovačku
KROK 1
Poskládej pruh papíru do tvaru harmoniky - pokud chceš dělat jen koňskou hlavu, obdélník by měl být 6 x 7 cm velký, pokud běžícího koně, pak 5,5 x 7 cm.
KROK 2

Namaluj na vrchní papír vzor, který chceš a vystřihni obrysy. Nezapomeň - nesmíš prostřihnout sklady!
KROK 3

Děrovačkou udělej otvor pro oko na hlavě koně.
KROK 4
Rozlož girlandu. Můžeš jich několik slepit dohromady, abys dosáhla požadované délky.

život ve stepích

20. dubna 2008 v 10:39 | neim |  zajímavosti u koní
Život ve stepích

Nejdůležitější etapa přeměny hlubokých lesů na stepi a roviny porostlé travou se odehrála asi před 25 miliony let. Toto etapou také začala přeměna dnešnímu koni již pramálo podobného prapředka koní pojmenovaného Eohippus ("Kůň ranních červánků"). Zvíře se stalo větším, rychlejším, jeho chrup se změnil a prsty předních i zadních nohou postupně srostly, až kůň konečně běhal pouze po jednom prstu opatřeném pevným kopytem.

Život ve stepích však pro koně nebyl vůbec lehký. V těchto travnatých rovinách totiž koně samozřejmě nežili sami, ale s dalšími zvířaty, která si na nich výtečně pochutnávala. Koně v podstatě neměli žádnou šanci se protivníkům bránit. Stali se sice rychlejšími, ale co je těchto přibližně 60 km/h, které byli schopni vyvinout, oproti kočkovitým šelmám, které často běhaly i rychleji než 100 km/h? Koně vlastně neměli kromě zubů a kopyt ani žádné zbraně, kterými by se mohli bránit. Byli proti tehdejšímu potravnímu řetězci téměř bezbranní. Zbylo tedy pouze jediné možné řešení - spojit se. Víc očí více vidí, víc uší více slyší. Tehdy se začala tvořit stáda.

Ve stádě platilo velmi zřetelné roztřídění. Vůdcem skupiny byl hřebec, dále zde byly tři až čtyři klisny s hříbaty do 1 roku a několik dvou a tříletých klisniček a hřebečků. Úkolem hřebce bylo chránit svou "rodinu" před dravou zvěří, jinými hřebci a také se staral o dorost. Pokud hřebec příliš zestárl nebo zeslábl, převzal stádo i jeho úkoly jiný,schopnější hřebec. Dále ve stádě působila vůdčí klisna, což byla nejstarší a nejzkušenější klisna, která vedla skupinu na útěk, když k němu vyzval hřebec. Na místě pak zůstal jen on a bojoval s případnými nepřáteli. Mladí hřebci opouštěli stádo ve věku asi čtyř let, když už začínali vůdci stáda "přerůstat přes hlavu". Museli pak odejít do stepi, kde utvořili malé skupinky a čekali na příležitost získat svůj vlastní harém.

největší a nejmenší koníci

20. dubna 2008 v 10:38 | nežeknu |  zajímavosti u koní

Nejmenší kůň

Dle záznamů Guinnessovy knihy rekordů je nejmenším žijícím koněm trpasličí poník Black Beauty vlastněný Donaldem a Janet Burleson ze Severní Karolíny, USA. Pětiletý poník je vysoký 47 centimetrů v kohoutku a váží 18,8 kg. Podle slov svých vlastníků je velice přátelský, inteligentní a má výjmečnou paměť. Koně jeho plemene se dožívají pětadvaceti až pětatřiceti let života.
Black Beauty
Black Beauty
Black Beauty
Black Beauty
Black Beauty
Black Beauty

Největší kůň

Záznamy o největším koni světa se různí. Dle námi dohledaných článků je Guinnessovou knihou rekordů dne 11. července 2003 oficiálně potvrzen pouze nejvyšší žijící kůň světa Goliath vlastněný společností Priefert Ranch Equipment z Mount Pleasant v Texasu, USA. Osmiletý valach měří v kohoutku 195 centimetrů a váží 1134 kilogramů. O nejmohutnějšího koně v dějinách ale zřejmě nejde. Chovatelé Goliáše v článku "Tallest horse: Goliath slays world record" časopisu Country World zmiňují, že Goliá�%A

Zaříkávač koní

20. dubna 2008 v 10:34 | nežeknu |  Slavní Jezdci
ZAŘÍKÁVAČ KONÍ Můj kůň měl jít na jatka! Hřebec Argon zažil spoustu zla a zacházelo se s ním hodně špatně. Protože tím byl traumatizován, měli ho utratit. Zaříkávačka koní v Německu mu ale zachránila život! "Buď se ten kůň začne konečně chovat jako každý jiný, nebo půjde na porážku." Tahle věta zní Kláře (20) stále ještě v uších. Tuhle větu pronesl bývalý majitel Argona. To bylo před třemi lety. "Argon byl příšerně vyděšený kůň, nenechal se pohladit na krku ani osedlat. O ježdění vůbec nemluvím," vzpomíná Klára. Kdyby Argona viděl jeho bývalý majitel dneska, jak radostně běhá po louce, určitě by se styděl, že ho chtěl poslat na porážku. Naštěstí Klára Argonovi věřila a zachránila mu tak život. Argon nebyl vždycky takový. Dřív to byl jeden z nejoblíbenějších koní na jízdárně. Až do dne, kdy přišel kovář. Hřebeček měl dostat nové podkovy. Z rutinního ošetření se pro Argona vyklubala noční můra. Klára: "Na tu jízdárnu jsem chodila skoro denně. Když se ten kovář objevil, neměla jsem z toho dobrý pocit. Byl to takový hrubý nesympatický typ. Nejdřív řval jak pominutý a pak Argona brutálně spoutal." Dal koni do tlamy oprátku a druhou na krk. "Argon začal panikařit, cukal se, skákal proti zdi a poranil si při tom nohy," vzpomíná Klára. "Málem jsem zešílela. Hlavně proto, že toho týpka nikdo nezastavil. Argon bohužel nebyl můj kůň. Když jsem se ho přesto zastala, jednali se mnou jako s uječeným teenagerem, který se do toho nemá plést. Protože se ho to netýká. Toho chlapa by měl někdo mučit tak, jako on toho koně. Aby na vlastní kůži zažil, jaké to je, když někdo ubližuje nevinnému zvířeti." Od toho dne byl Argon jako vyměněný. Klára: "Nemohli jste s ním jít ani kolem toho místa, kde se to stalo. Okamžitě začal panikařit. Couval, nervózně podupával, vyskakoval. Rvalo mi to srdce." Uběhly dva roky. Trpělivost Argonova bývalého majitele byla u konce. Kůň na kterém nikdo nemohl jezdit, to pro něj byla jen finanční přítěž. Klára: "Měl v tom jasno: pošle Argona na porážku. Něco ve mně začalo křičet, že tak to přece nemůžu nechat. Přece nemůžou potrestat zvíře za to, co mu udělal člověk. I když jsem riskovala, že mi rodiče utrhnou hlavu, vybrala jsem svoje úspory, které jsem si vydělala na brigádě a taky jsem něco dostala od dědy a Argona koupila. Naši se málem zcvokli, když jsem jim to řekla. Jenže pak se ukázalo, že vůbec nevědí, na kolik takový kůň vyjde. Když se dozvěděli, že dobrý kůň se dá koupit už od dvaceti tisíc, nechtěli tomu věřit. A pak zjistili, že ustájení v boxu, krmení třikrát denně, pravidelné projížďky, uklízení, čištění kopyt, desinfekce oděrek a pravidelná zdravotní prohlídka - přijdou měsíčně jen na čtyři tisíce, nestačili se divit. Nakonec se usnesli, že je Argon vyjde zhruba na to, co měsíčně provolají na mobilech a řekli mi, že mi tedy ustájení zaplatí, až do doby, než si je budu moct platit sama. To mě strašně pomohlo, a proto jim nikdy nepřestanu být vděčná, že to pro mě udělali." Od toho dne trávila Klára na jízdárně každý den. Díky spoustě trpělivosti a l�%

Josef Váňa

20. dubna 2008 v 10:30 | nežeknu |  Slavní Jezdci
• Datum a místo narození: 20.října 1952, Zlín
• Původ: rolnicko-dělnický, děda Josef Váňa byl rolník, otec Josef Váňa instalatér
• Dětství prožil: Slopné, okres Zlín, nejmilejší zábavy - jízda (na prasatech, kozách, kravách, koních) a fotbal
• Učební obor, studium, kvalifikace: chovatel a ošetřovatel koní, absolvent střední průmyslové školy automobilové v Bruntále (večerní studium 1976 - 81), trenér dostihových koní
• Výška a váha: 166cm, 62kg (na vojně 171cm, 80kg)
• Zaměstnání (chronologicky): chovatel a ošetřovatel koní v Tlumačově, pomocný dělník na stavbě televizního vysílače na Pradědu, strojník lyžařského vleku a později vedoucí lyžařského střediska tamtéž, žokej v Německu, žokej v Tuzemsku, trenér koní, podnikatel, majitel firmy Jovan (sídlí v Bohuslavi u Karlových Varů)
• Stav: podruhé ženatý, nynější manželka Pavla, rozená Tesařová (1968), je trenérkou koní; lepší ženskou prý v životě nemohl potkat
• Potomci: Jiří Váňa (1974), Martin Váňa (1988), Josef Váňa (1991); nejmladší z Váňů je, zdá se, nejvíc po tátovi první dostih, první vítězství: 1.září 1979 ve Vizovocích, 30. září 1979 v Boskovicích v sedle Kaliny (podle záznamů v kronice stáje Státního statku Světlá Hora)
• Největší dostihové úspěchy: vítězství ve Velké pardubické steeplechase 1987, 1988, 1989, 1991 (vždy v sedle Železníka), 1997 v sedle Vronského; celkem 213 vyhraných dostihů doma i v cizině (1997)
Ostatní sportovní úspěchy: mezinárodní závody Horské služby, člen vítězné hlídky HS Pradědu v Krkonoších 1976 a ve Vysokých Tatrách 1978, vítěz obřího slalomu ve Vysokých Tatrách 1978 (porazil účastníka SP, Poláka Gasienicu): starty v Jizerské padesátce (např. v r. 1978 čas 4:01,38 hod) a Jesenické sedmdesátce
• Zdravotní stav: velmi dobrý
• Zranění: zlomenina pánve, zlomená všechna žebra, zlomenina dvou obratlů, pět fraktur levé a tři frantury pravé klíční kosti, roztříštěné pravé rameno, fraktury zápěstí na obou rukách, zlomenina levé nohy nad kotníkem a roztříštěná patní kost, zlomená čelist, pět otřesů mozku
• Hobby: plavání a tenis, chovatelství holubů a králíků
• Nejoblíbenější jídlo: kuřecí kung-pao, pečená nadívaná holoubata, šopský salát
• Obvyklá rodinná dovolená: dosud žádná nebyla, ale slíbil, že až vyhraje pošesté Velkou pardubickou, všichni poletí na Tenerife

Pat Perelli

20. dubna 2008 v 10:28 | nežeknu |  Slavní Jezdci
"Jestliže všechno co jsem Vás učil bylo myslet jako koně a opravdu rozumět jejich psychice, měli byste být schopni dělat s koněm cokoliv budete chtít a získat si jejich srdce." Pat Parelli Pat Parelli se narodil v Kalifornii a o koně se začal zajímat už jako malý kluk. Když mu bylo 13 let, všiml si jeho talentu v práci s koňmi horseman jménem Freddie Ferrera z Livermoru a stal se jeho ochráncem. Každé léto ho učil jak co nejpřirozeněji zacházet s koňmi, psi a dobytkem. Patovo "koňská" kariéra začala jednoduše prací ve stájích od jeho devíti let. Jakmile se někde objevili koně, Pat musel být u nich. Se zájmem pomáhal všude kde mohl, uši otevřené pro jakékoliv informace a rady. Začal objevovat vlastní metodu jak trénovat koně.

Man o'War

20. dubna 2008 v 10:25
Zasloužená pověst Man O'War jako nejlepšího dostihového koně z ameriky obstála i ve srovnání s řadou vítězných kandidátů součastnosti, jako je Kelso a Secretariat. Man O'War, narozený v roce 1917 v Kentucky a o rok později prodaný v dražbách Saratoga Sales za 5 000 dolarů,krásně vybarvený ryzák s mohutným, podsaditým tělem, se projevil jako nepřekonatelný dostihový kůň. Z jedenadvaceti startů neuspěl pouze jedenkrát a vyhrál celkovou sumu 249 465 dolarů. Během své krátké kariéry trvající sedmnáct měsíců si dokázal získat oblibu celého národa. Dostal přezívku "Big Red", stejnou, jako o padesát let později Secretariat. Byl to kůň velikán, jehož elán a odvaha se skvěle snoubili s jeho vynikajícími schopnostmi. Zprávy o jeho úžasném trysku do cíle mu získaly proslulost, ještě než se začal zúčastňovat veřejných dostihů. Jeho první dostih tyto pověsti potvrdil, když vyhrál skromnou částku 500 dolarů v Belmont Parku. Toho dne odstartoval jako pravděpodobný favorit - typický scénář pro všechny jeho dostihy. Zvítězil v šesti dostizích za sebou, až byl potom v Saratoze poražen v závodě na šest furlongů díky přehnané sebedůvěře žokeje Johnyho Loftuse. Man O'War se zapletl do zábradlí a uvízl v něm. Jakmile se uvolnil, rychle vyrovnal ztrátu a přišel jen o půl délky za vítězem. V roce 1919 vyhrál další tři dostihy a pak měl osmiměsíční přestávku v závodění. Přestože se nezúčastnil Kentucky Derby, jeho fanoušci neváhali čekat, že se objeví, protože za sebou měl snadná vítězství již ve dvou vrcholek Trojkoruny. Man O'War vyhrál všech svých jedenáct dostihů, které běžel jako tříletý. Za jediný rok překonal sedm traťových amerických či světových rekordů. Třikrát startoval při mimořádně příznivém kurzu 100:1 a jednou zvítězil dokonce o více než 100 délek. Svůj poslední dostih a vítězství zaběhl v souboji s kanadským Sirem Bartonem, vítězem americké Trojkoruny v roce 1919. Man O'War vyrazil na trať připraven porazit svého proslulého soupeře, což se mu podařilo, když ho v trysku zanechal zřetelně za sebou, překonal traťový rekord dráhy v délce deseti furlongů o 6,4 sekundy. Jeho oddaný majitel, Samuel Riddle, ho nechal v roce 1921 odejít na odpočinek jako plemeníka. Omezil množství připuštěných klisen na neobvykle nízký počet dvaceti pěti za rok v zájmu zachování jeho síly. Tento zázračný kůň žil až do roku 1947 a stal se otcem vítězů, kteří vyhráli přes 3 500 000 dolarů na sázkách.

Peruán

20. dubna 2008 v 10:23 | nežeknu |  Slavní koně

Stručný životopis

  • 1988 - 31. března narozen na Státním statku Znojmě, ve stájích v Litobratřicích, otec Agadir, matka Pergola (Korok)
  • 1989 - V péči trenéra a chovatele Pavla Baráčka v Litobratřicích
  • 1990 - První start v rovinovém dostihu (Cena Mateřídoušky na 1000 m, Praha - Velká Chuchle, 6. místo), 1990 až 1992 v přípravě u trenéra Ivana Janatky v Karlových Varech
  • 1991 - Startoval v devíti rovinových dostizích v Praze a v Karlových Varech (jedno vítězství, tři třetí místa, dvě čtvrtá, dvě pátá)
  • 1992 - Startoval v sedmi rovinových dostizích v Praze a v Karlových Varech (jedno vítězství, jedno druhé místo)
  • 1993 - Vrací se Litobratřic, poprvé startuje v překážkovém dostihu a vítězí (13. června, Topolčianky)
  • 1994 - Třikrát startuje v Pardubicích a jednou v Hluboké nad Vltavou (dvě vítězství, jedno druhé místo a dvě třetí)
  • 1996 - Pětkrát startuje v Pardubicích (3 vítězství se Zdeňkem Matysíkem)
  • 1997 - V březnu přichází k novému majiteli MUDr. Václavu Brunovi do Dostihového centra v Zámrsku, ujímá se ho trenér František Horák, vítězí v kvalifikaci na Velkou pardubickou, poprvé startuje ve Velké pardubické (12. října, pád žokeje Vl. Snitkovského na Dropu, zadržen), v listopadu startuje v anglickém Cheltenhamu ve steeplechase cross-country na 6 200 metrů The Sporting Index Chase (druhé místo po tuhém boji)
  • 1998 - Trénink Peruána 1. července přebírá Lenka Horáková, Peruán poprvé vítězí ve Velké pardubické České pojišťovny (11. října s jezdcem Zdeňkem Matysíkem)
  • 1999 - Podruhé vítězí ve Velké pardubické České pojišťovny (10. října s jezdcem Zdeňkem Matysíkem), je to Peruánův jubilejní 50. start
  • 2000 - Druhým místem ve Velké ceně města Pardubice (v sedle žák Petr Regnard) si zajistí účast ve 110. Velké pardubické České pojišťovny (8. října 2000). Na Bruntálsku se připravuje na svůj čtvrtý start v nejtěžším překážkovém dostihu starého kontinentu...
    Počet startů: 52 (včetně kvalifikace pro Velkou pardubickou 2000)
    Počet vítězství v překážkových dostizích: 14
    Zahraniční starty: Senica, Topolčianky (Slovenkso), Bad Harzburg (Německo) a Cheltenham (Velká Británie)
    Celkový zisk na dotacích: 4 018 589 Kč (absolutní československý i český rekord, nejbohatší kůň historie českého turfu)
    Tituly: Nejlepší steepler roku 1998 a 1999 (Jockey Club ČR)
    Nejlepší kůň českého chovu v roce 1999 (Jockey Club ČR)
    Majitelé: Státní statek Znojmo, Dostihové centrum Zámrsk, MUDr. Václav Bruna
    Trenéři: Pavel Baráček, Ivan Janatka, MVDr. František Horák, Lenka Horáková
    Jezdci v rovinových dostizích: Stanislav Koubek, Vlastimil Smolík, František Abrhám, Karol Šarina
    Jezdci v překážkových dostizích: Miroslav Bezděk, David Hrádek, Vladislav Snitkovský, Zdeněk Matysík, Petr Regnard
    Přehled kariéry
    Ke dni 31. prosince 1999 je Peruánova dostihová kariéra následující:
    V letech 1990 - 99 absolvoval 50 dostihů (20 rovinových do r. 1992 včetně a pouze, 30 steeplových v následujících letech). Roční průměr tedy v této době činí 5 dostihů ročně, na rovině 6,6 x za rok, ve steeplech byl účasten ročně průměrně 4,3 x. K uvedenému datu běžel v Listed kategorii 3 x, v zahraničí s neurčenou kategorií 6 x, v první kategorii 11 x, ve druhé 19 x, ve třetí 8 x, ve čtvrté 2 x. Peruánova vyzrálost v koně přinášejícího přes 100 000 Kč ročně začíná rokem 1995, kdy byly jeho peníze 127 700 Kč, z toho za dvě první místa 101 500 Kč. Peruánovy každoroční výsledky jsou patrny z následujícího přehledu.

Registana

20. dubna 2008 v 10:22 | neim |  Slavní koně
Pohlaví: klisna Barva: tmavá hnědka Narození: 1.4.1996 Věk: 10 Míry: 162 · 168 · 184 · 19,1 Otec: Tauchsport (GDR) Matka: Reklame (GDR) Otec matky: Immer (HUN) Plemeno: A 1/1 Chovatel: Gestüt Görlsdorf Kariéra: Starty: 35 · Vítězství: 21 · Umístění: 10 · Výhry: 10 489 457 CZK Tato hnědka svoji dostihovou kariéru zahájila jako tříletá v rodném Německu, když ze tří startů získala pouhých 500 DM a při svém debutu přes proutěné překážky dostih nedokončila. Málo co nasvědčovalo tomu, že je sestrou Registana a Regalla, dvou famózních německých steeplerů. Proto byla také k mání a na konci sezóny 1999 byla zakoupena pro Stáj Wrbna. Již jako čtyřletá začala prokazovat, že svým starším bratrům ostudu dělat nebude. Z pěti startů získala dvě vítězství, cenné bylo i její třetí místo v Markgraf-Berthold-Jagdrennen (L) v Baden-Badenu. Jako pětiletá startovala osmkrát, získala tři vítězství a pět umístění. K nejcennějším výsledkům patřilo vítězství v pardubické Ceně Vltavy (L), druhá místa v Altes Badener Jagdrennen (L) v Baden-Badenu a v Premio Belfe v Meranu. Dokázala se vyrovnat jak s pardubickou oranicí, tak i s rychlými dostihy v zahraničí, dokázala zvítězit v dostihu na 3300 i na 4600 metrů. O rok později jako šestiletá si získala ještě větší respekt, když zvítězila čtyřikrát za sebou, dvakrát v Pardubicích a dvakrát v Meranu. Sezónu zakončila pátým místem v konkurenci francouzských, německých a italských koní v Gran Premio di Merano Forst (Gr.1), který se běhá o částku převyšující v přepočtu 14 milionů korun. V následující sezóně 2003 nepoznala Registana porážku. Začala vítězstvím ve Steeplechase di Primavera (Gr.3) v Meranu, pak si připsala vítězství v kvalifikačním Memoriálu mjr. Miloše Svobody v Pardubicích, znovu se vrátila do Merana pro vavříny v Premio U.N.P.C.P.S. V závěru sezóny pak splnila nesmírně těžkou úlohu desetinové favoritky a zvítězila ve Velké pardubické steeplechase cross-country (L). Stala se tak královnou překážkových dostihů v České republice. V roce 2004 jako osmiletá nejprve přijala výzvu neporazitelného Almanzora, využila jeho zaváhání a znovu zvítězila ve Steeplechase di Primavera (Gr.3) v Meranu. Stejně jako vloni si poradila s domácí konkurencí v červnové kvalifikaci pro VP. Po dalších dvou vítězstvích v Meranu nastupovala jako jasná favoritka do 114. ročníku Velké pardubické st.ch.c.c. (L), kde téměř systémem start-cíl pod vedením Petera Gehma obhájila své loňské prvenství v rekordním čase. V závěru sezóny absolvovala své první vystoupení na anglické půdě ve Sporting Index Chase v Cheltenhamu. V tomto dostihu sice neprohrála, ale v důsledku omylu Petra Gehma musela být ve vedoucí pozici na začátku cílové roviny zadržena, když sahala po vítězství. V anketě Jockey clubu ČR získala titul Nejlepší steepler roku 2004. Sezónu 2005 zahájila pro problémy s alergií až v červnovém Memoriálu mjr.M.Svobody a pokračovala ve svém vítězném tažení. Poté zvítězila dvakrát v italském Meranu a postavila se jako horká favoritka na start Velké pardubické. Bohužel nezvládla druhou překážku, poprvé v životě upadla a připravila se tak o možnost získat jako první klisna v historii čistý hattrick. Ani tento neúspěch ji však nepřipravil o vrcholnou pozici v handicapovém hodnocení překážkových koní v ČR.

Železník

20. dubna 2008 v 10:20 | nežeknu |  Slavní koně
Železník
Životní pouť Železníka začala 29. dubna 1978 v PP Šamorín. Na svět ho přivedla Želatina (*1968). Na dráze byla zcela podprůměrná a ani v základním šamorínském stádě nikterak nevinikla. Dala celkem 6 hříbat. Železník byl jejím posledním hříbětem. Želatina uhynula roku 1992. Otec Železníka Zigeunersohn (*1965) byl úspěšným východoněmeckým plemeníkem a na rozdíl od Želatiny se prosadil i na dráze.
Když byl Železníkovi rok, byl zakoupen ACHP Slavkov a začal jeho trénink. Zpočátku nebyl považován za veliký talent.
Jako dvouletý vůbec nezávodil a jako tříletý toho v rovinových dostizých také moc nepředvedl. Následovalo zranění nohy, po jejím vyléčení ho trenér M. Kantek doporučil prodat.
V polovině sezony roku 1982 byl čtyřletý Železník zakoupen Státním statkem Světlá Hora. První dva dostihy pro něj nedopadly slavně. V říjnové Ceně JZD Slušovice doběhl na 18. místě z 19 startujících.
Sezona 1983: Ve Velké ceně Slezska zvítězil Železník jistě o 2 délky, následovala další 2 druhá místa, a pak 9. října opět vítězství. Další start opět proměnil ve vítězství. Rok poté (1984) již patřil k elitě československých steep
lerů a předcházela ho pověst takřka neporazitelného koně. Železník si toho roku připsal ještě 3 vítězství. V cene riaditela ŠZB převálcoval pole devíti soupeřů zadrženě o 10 délek. Zaútočil 600 m před cílem a pak již jen hladce získával náskok. V ceně ÚV odb. svazu pracovníků zemědělství vyhrál s Josefem Váňou zadrženě daleko nad 17 soupeři.
Říkalo se, že úspěch v Ceně ÚV odb. Svazu je prvním stupněm ke zkoušce nejtěžší - VP steeplechase. Z toho vycházeli i Světlohorští, a tak začali Železníka systemeticky připravovat na start v tomto slavném dostihu. Železník zvítězil roku 1985 ve 2 kvalifikačních dostizích. Mezi ním utrpěl však i jednu porážku, když ho o drtivých 20 délek porazil pozdější účastní Velké národní Essex. 6.října nastoupil Železník jako jeden z favoritů poprvé na start VP v sedle s A. Novákem. Téměř polovinu dostihu absolvoval bez zaváhání, ale prasklá přezka uzdečky po překážce č. 13 znamenala konec nadějím. Žezlo v dostihu převzal Železníkův stájový druh Paramon, který docválal pod Josefem Váňou na 2. místě za vítězným Festivalem. Své kvality ale Železník beze zbytku potvrdil 3. listopadu v Ceně čs. televize, když zvítězil o 5 délek nad Solistem.
Roku 1986 pokračoval Železník ve svém úspěšném vítězném tažení. Vyhrál bez problémů 3 kvalifikační dostihy. Do VP odstartoval 12. 10. v sedle s A. Novákem opět jako horký favorit. Po kolizi s ruským koněm bohužel ztratil jezdce. Byl opět nasednut, ale vedoucí skupina byla již daleko vpředu. To Železníka vyvedlo z míry. Velké zahrádky sotva prošel, s problémy překonal Hadí příkop i Velkou Velou vodu, ale Havlův skok dvakrát odmítl skočit a při třetím pokusu jezdce shodil. Tak skončili naděje na boj o vítězství. Tento Železníkův pád znamenal i vážné zranění A. Nováka, a tak bylo rozhodnuto, že v sezoně 1987 bude ryzáka jezdit Josef Váňa...
Hned 1. start sezony 1987 proměnila dvojice Železník - Váňa ve vítězství. V dalším dostihu se utkal s Formanem, bohužel ale upadl na 4. překážce před cílem, na obávaných zahrádkách. Ovšem o měsíc později zvítězil nad Formanem a dalšími soupeři o 10 délek. V srpnu vyhrál ve Slušovicích o 7 délek.
97. Velká pardubická: Železník po třetí na startu, tentokrát s J. Váňou v sedle. Startovalo 12 koní. S Taxisem se nevyrovnali 2 koně. K Hadímupříkopu přiváděl své soupeře energií nabitý Kladrubský Forman v nevídaném tempu (díky kterému Železník zvítězil v rekordním čase - 9:56,13 min.).Stal se 1. koněm v historii dostihu, který pokořil bájnou hranici 10 minut. Toto vítězství se stalo pro Železníka i jeho realizační tým v čele s trenérem MVDr. Čestmírem Olehlou jakousi Satisfakcí. Před několika měsíci totiž odjel do Anglie jako kandidát do Velké Národní v Liverpoolu, byl však vláčen pro podezření z infekční nemoci po různých vyšetřeních. Nakonec nebyl na start dostihu připuštěn. Železník si tímto vítězstvím rovněž vynahradil předchozí 2 nezdařené ročníky VP a přizdobil se titulem Kůň roku 1987...
V následující sezoně 1988 se Železník předvedl ve skvělé formě. První dva starty proměnil v jasná vítězství. Jediný zahraniční start absolvoval v Hannoveru. V tomto dostihu doběhl 8. z 12 startujících. 28. srpna nastoupil na start Steeplechase Simona jako Favorit a porazil mimo jiné i vítězku VP Libentínu. 9. října VP: 12 soupeřů. Do cíle doběhli pouze 3 koně. Železník na 1. místě (10:59,8).
Sezonu 1989 zahájil Železník 27. května zahájil dvěma vítězstvími. Posledním Železníkovým startem před 99. ročníkem VP byla zářijová Steeplechase Koroka. Železník vyhrál o 1 a 1/4 délky nad Formanem.
25 koní na startu VP (8. října).Na Taxisu skončilo 7 koní, 2 z nich se bohužel na nohy nikdy nepostavili. Železník zvítězil o 7 délek nad Frází.
V revolučním roce 1990 startoval Železník pouze 3x. Zvítězil 2x. Před VP roku 1990 absolvoval Železník 2 dostihy.Do cílové rovinky vbíhal spolu s Drakem s Václavem Chaloupkou. V tomto momemtě se ukázalo jaké maličkosti mohou rozhodovat o vítězi. Václav Chaloupka totiž v průběhu dostihu ztratil bičík a v cílové rovince nemohl svého svěřence dostatečně pobízet. Železník zvítězil po tuhém boji o 3 délky. Byl vyhlášen potřetí Koněm roku.
Roku 1992 Železník startoval v 1 připraveném dostihu a velmi lehce zvítězil. V neděli 11. října měla dvojice Váňa-Železník rekord na dosah ruky. Nestalo se tak, tentokrát vinou demonstrantů (kteří nedokázali nic, protože na jedné straně "bránili" dostihové koně a na druhé straně klidně házeli cihly po koních policistů)! Historie přišla o rekord rekordů - 5 vítězství 1 koně a jezdce.
Jen několik dní po VP, 29. října 1992, utrpěl Železník na běžné vyjížďce frakturu korunkové kosti pravé zadní nohy. Byl okamžitě převezen do veterinární nemocnice v Brně, kde se mu dostalo nejlepší péče. Noha se zahojila - přesto však zranění znamenalo definitivní tečku za jeho oslnivou sportovní kariérou. Podzim svého života prožil doma ve Světlé Hoře. Ve stáji v Malé Morávce nedaleko Bruntálu, kdy žil od roku 2000, měl jako jediný kůň absolutní volnost v podobě neomezeného výběhu.
Dne 22. prosince 2004 všechny milovníky koní i většinu ostatních zasáhla smutná zpráva - Železník byl kvůli mnoha zdravotním problémům souvisejícím s jeho vysokým věkem uspán...
Když Železník stanul před nebeskou bránu, řekl mu Bůh: " Vítej!!! Právě se chystáš přeskočit práh věčnosti. Vlastně... Ty ses stal věčným již za svého života. Lidé tam dole na Tebe nikdy nezapomenou , bodou Tě nosit neustále ve svých srdcích a myslích. Příběhy o Tobě budou kolovat po generace. Prožil jsi plný a šťasný život. Rozdával jsi radost...."
Železník absolvoval 58 startů: 30x první, 9x druhý, 1x třetí, 1x čtvrtý, 2x pátý. Výhry 1 723 800 korun).

Phar Lap

20. dubna 2008 v 10:18 | nežeknu |  Slavní koně
Phar Lap Phar Lap (4.10.1926 - 5.4.1932) Night Raid (1918 - ?) Entreaty (1920 - ?) Radium (1903 - ?) Sentiment (1912 - ?) Winkie (1912 - ?) Prayer Wheel (1905 - ?) Bend Or Taia Spearmint Flair William The Third Conjure Pilgrim´s Progress Catherine Wheel Příběh: PROLOG Phar Lap... jméno dobře známé všem, kdo se alespoň trochu zajímají o koně a je úplně jedno, zda právě o dostihový sport. Dokonce si dovolím tvrdit, že o tomto fenomenálním ryzákovi slyšela i většina naprostých laiků. Phar Lap je prostě pojem. Miláček davů a tuze nenáviděn konkurencí. Jeho skon je obestřen rouškou tajemství a celý jeho život byl protkán až neuvěřitelnými událostmi. Phar Lap byl ve své době nejoblíbenější osobností v Austrálii a nebojím se použít slovo "osobnost" ve spojení s koněm, protože žádný člověk té doby (a možná dodnes...) nedosáhl v Austrálii tak nesmírné popularity a dokonce i nyní na ryzáka velkého vzrůstem i srdcem většina Australanů pohlíží jako na "svého Phar Lapa". Tento článek berte jako vzdání pocty Phar Lapovi, jednomu ze skvělých "Big Redů", koni, který spoluutvářel australské dějiny... Phar Lap je bez diskuzí jedním z nejslavnějších koní, kteří kdy na dostihových drahách běhali. Spolu s maďarskou Kincsem či americkým Man o´Warem zůstali navždy v srdcích nás všech, ač už jejich vlastní srdce dávno dobila. I dnes, více než 70 let po jeho skonu, se na Phar Lapa v Austálii nezapomnělo. Každý, kdo navštíví melbournské muzeum, si nenechá ujít nejznámější exponát - vypreparovaného Phar Lapa. Vypadá, jako by byl živý, jen vyskočit z vitríny a rozběhnout se vstříc dalšímu vítězství. Pouze když se pozorněji zadíváte do jeho očí, uvědomíte si, že jsou skleněné a nehybné a trochu zalitujete. Zalitujete, že jste se nenarodili o pár desítek let dříve. Slyšíte to? Ten typický mumraj, provázející dostihy, vůni koňského potu a ze všech stran hlasité skandování jména: "Phar Lap, Phar Lap, Phar Lap!" Pánové s cylindry na hlavě a dámy v nákladných róbách s kloboučky. Hlasatel právě předčítá jména startujících koní. Zavřete oči a přeneste se se mnou do Austrálie konce třicátých a začátku čtyřicátých let minulého století... NAROZEN NA NOVÉM ZÉLANDU Psal se rok 1926, když se čtvrtého říjnového dne v Timaru na Novém Zélandu u vlivného chovatele A. F. Robertse narodil na dráze nezvítězivší klisně Etreaty a hřebci Night Raid rezavý hřebeček. Dostal jméno Phar Lap. Jméno zní v překladu ze singhálštiny "blesk", jenže jako roční na dražbě Phar Lap na bleska rozhodně nevypadal. Byl kostnatý a přerostlý. Měřil rovných 173 cm, zatímco ostatní koně byli o 10 cm menší a vážil šest metráků, zatímco průměrná váha anglického plnokrevníka byla v té době 450 kg. Byl ohodnocen na 160 guineí (tehdy v přepočtu směšná částka 336 dolarů) a putoval od chovatele do Austrálie k chudému trenérovi Harrymu Telfordovi, který neustále čekal na svého životního koně. Věřil především v Phar Lapův dobrý rodokmen, který obsahoval skvělého Carbine, vítěze Melbourne Cupu roku 1890 a 33 z 42 dostihů, ve kterých startoval. TELFORD A WOODCOCK Phar Lap po příjezdu do Austrálie vypadal dosti nevábně. Po plavbě z Nového Zélandu byl ve špatné kondici a na hlavě měl bradavice. Jeho nový majitel Dave Davis s ním nechtěl mít nic společného. Tím spíš, když viděl Phar Lapa v pohybu. Nakázal Telfordovi, aby se té líné herky, která si do té doby vysloužila přezdívku Bobby nebo Bobby Boy, okamžitě zbavil. Jenže Harry se Phar Lapa nechtěl vzdát, cítil, že v něm "něco vězí". Jelikož sám neměl dost peněz aby si ho koupil, zaplatil ho napůl a usmlouval s Davisem tříletou splátku. Valach se dostal do rukou osmnáctiletého ošetřovatele Toma Woodcocka, který sehrál v životě Phar Lapa daleko nejdůležitější roli. Tom, pozdější legendární australský trenér, měl Phar Lapa nesmírně rád a tato náklonnost byla oboustranná. Phar Lap například nechtěl žrát, dokud Tom nevešel do jeho boxu a nezačal ho hladit, nebo kartáčovat. Ryzák Toma poslušně následoval kamkoliv jako pejsek. Tyto scény všichni známe z filmu "Phar Lap". Phar Lap měl zřejmě naprosto bezproblémovou povahu, což dokládá fotka se synem Harryho Telforda, kde hoch sedí na neosedlaném koni. Z této i dalších fotek je patrné, že Phar Lap měl pravděpodobně problémy s předníma nohama, protože jak v dostizích, tak mimo ně měl na nohách neustále bandáže. K lidem byl vstřícný a sláva ho nijak nerozmazlila. ZAČÁTKY VE ZNAMENÍ PROHER Phar Lapova éra začala v roce 1929, v době, kdy celou zemi a většinou ostatního světa sužovala ekonomická krize. Lidé byli bez peněž a nevěřili ničemu. Práci nebylo lehké sehnat a navíc v té době lidé nedostávali podporu v nezaměstnanosti jako dnes. Na dráze se však objevil kůň, který dokázal znechucenému a bezradnému národu vlít do žil nový optimsmus... Jako dvouletý se Phar Lap na dráze zvláště nepředvedl. Prohrál, co se dalo, skoro jako kdyby si hlídal svou poslední pozici. Startoval v pěti dostizích, z nichž byl 4x poslední a jen jednou vyhrál nad mizernou konkurencí. Harry Telford byl zklamaný, ale přesto se nevzdával víry v Phar Lapovy schopnosti. Všichni ostatní se mu za to posmívali. ZÁZRAČNÁ PROMĚNA Tříletý Phar Lap byl úplně jiný kůň. Z filmu si jistě všichni dobře pamatujeme onen moment, kdy Tom ukázal Phar Lapovi v tréninku "pocit z vítězství" i to, jak trenér Telford honil ryzáka až do úmoru po písečných dunách, aby z něj dostal lenost. Ať už byly tréninkové metody jakékoliv, nejpravděpodobnější asi bude, že Phar Lap jednoduše vyzrál. Nicméně i v obou předchozích verzích může být kousek pravdy. Phar Lap se ve třech letech doslova "vyloupl". Z ošklového káčátka se stal vysoký, osvalený a vyrovnaný kůň. Sice v prvních čtyřech dostizích doběhl na nedotovaných místech, ale další starty, to už byla jiná muzika. Phar Lapův start v Derby byl doslova šokem pro všechny zúčastněné i diváky. Ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, se najednou začal posunovat dopředu, až nakonec zaujal první pozici. Běžel s takovou chutí a razancí, že všichni přestali sledovat ostatní koně a upírali pohledy jen k němu. A jaké to bylo překvapení, když Phar Lap s drtivou převahou a překypující energií zvítězil! Telford se dočkal a všichni hledali muže, kterému by mohli pogratulovat. Dokonce i doposud se od neohrabaného ryzáka distancující Davis k němu najednou našel cestu. Od té doby byl Phar Lap fovoritem všech dostihů, ve kterých startoval. Phar Lap toho roku vyhrál 13 dostihů, z toho 5 klasických. Australané k němu vzhlíželi jako ke své "modle". Země zmítaná ekonomickou depresí konečně našla "něco", čemu mohla věřit, k čemu se mohla upnout. Vypuklo sázkové šílenství, každý si chtěl vsadit a vydělat snadno peníze. Protože Phar Lap byl jistotou. S každým dalším vítězstvím šel kurs na Phar Lapa dolů a vše došlo až tak daleko, že bookmakeři na něm odmítli vystavovat vůbec nějaký kurs. To je věc, která se už snad nemůže nikdy zopakovat! ATENTÁT NA KONĚ Sláva však měla i svou stinnou stránku. Protože byl Bobby až moc dobrý, začal představovat velkou hrozbu pro majitele ostatních koní a samozřejmě i pro zkorumpovaný australský dostihový spolek. Vůbec první atentát na koně v historii dostihového sportu (a myslím že dosud i poslední), se udál ve středu 1. listopadu 1930, pár dní před Melbourne Cupem. Černé auto sledovalo Toma Woodcocka na bílém poníku, který vedl šampiona z ranní procházky. Najednou výstřel! Poplašený Phar Lap naštěstí vyvázl bez zranění. Následovaly však výhrůžné dopisy a telefonáty. Phar Lap byl nucen opustit dosavadní působiště. Byl pečlivě ukryt před zraky všech a jak se blížil Melbourne Cup, všichni se ptali, kam se Phar Lap poděl. Dokonce i v sobotu, v den Melbourne Cupu, nebyl Phar Lap pořád na místě určení. Atmosféra na závodišti houstla a zraky všech se upíraly k vjezdové bráně. Zdržení bylo způsobeno tím, že záškodníci si Phar Lapa nakonec našli. Aby mu znemožnili startovat v Melbourne Cupu, odpojili proud a zničili motor auta převážejícího Phar Lapa ke startu v prestižním závodě. Ale Phar Lap se na start dostihu nakonec postavil. Konečně přijíždí přepravník doprovázen ozbrojenou eskortou. Z něj vybíhá pár minut před startem dostihu Phar Lap s Tomem Woddcockem a 92 tisíc lidí na tribunách vstává a aplauduje... Phar Lap i přes zátěž 62,5 kg (víc nikdy žádný čtyřletý kůň v 69leté historii dostihu nenesl) vyhrál a davy opět jásaly. Vždyť většina z nich přišla na "svého" Phar Lapa. Nyní mi dovolte krátké odbočení. Phar Lap je znám především díky obrovským zátěžím, které mu byly nakládány na záda. Australský dostihový spolek to omlouval tím, že "chrání" dostihový sport, protože jinak by do dostihu, ve kterém byl zapsán Phar Lap, nikdo svého koně nepřihlásil. Uvědomme si však, že ve sportu by mělo jít především o zdraví koně a tudíž každý počin zaměřený proti zájmu koně by měl být považován za naprosto nepřípustný a nemorální. Z tohoto si můžeme udělat obrázek o zkorumpovanosti tehdejší "elitní dostihové společnosti". Když už neměl Phar Lap v Austrálii co dokazovat, rozhodl se Telford přeplavit ho do Ameriky, aby se utkal s místní špičkou. Jako trenér jel s koněm Tom Woodcock a žokej Billy Eliot (tradičním Phar Lapovým jezdcem byl však Jim Pike - vyhrál s ním 27 dostihů z 30 startů). 15. ledna 1932 stanul Phar Lap na americké půdě - v San Franciscu. Po dvouměsíční aklimatizaci nastoupil na start Aqua Caliente Hadicapu (20. března 1932), ve kterém vítěz inkasoval 50 000 dolarů. Valach nebyl zcela v pořádku, měl zraněné kopyto, ale přesto nastoupil. V průběhu dostihu se rána otevřela a obvazem začala prosakovat krev. Ostrou bolstí trýzněný Phar Lap se však osmdesát metrů před cílem prodral do čela a svou pozici už nepustil. Nejenže vyhrál, ale současně i překonal traťový rekord na 2 km (skvělých 2:02, 4/5). Výkon australského koně si podmanil celou Ameriku, která mu dokonce předpovídala, že se stane nejbohatším koněm světa. Rovněž se tvrdilo, že byl nejlepším koněm, co kdy vstoupil na americkou půdu. ZÁHADNÁ SMRT Jenže vše dopadlo jinak. Za pouhých pár dní Phar Lap zemřel. Bylo to v úterý, 5. dubna 1932. Toho dne v půl páté ráno kůň nevypadal dobře. A tak Tom Woodcock zavolal veterináře Williama Nielsona, který přijel z Austrálie jako Phar Lapův "osobní lékař". Jenže kůň na tom byl stále hůře, proto byl přivolán další veterinář. Pomoci však již Phar Lapovi nedokázali. Zemřel krátce po poledni. Nešťastný Tom se vrhnul na dosud teplé koňské tělo a plakal a plakal... Okolnosti smrti byly tak záhadné, že se dnes nikdo nespokojí s verdiktem: kolika. Celý svět obletěla smutná zpráva a zarmoucení fanoušci dokonce zaslali australské vládě petici, aby vyhlásila za zabití Phar Lapa Americe válku. Poněkud přehnané, ale ukazuje to, kolik Phar Lap ve své době znamenal. Hypotéz o příčině smrti je hodně, včetně otravy arzénem či přepracování. Pitva nic neprokázala. Dostihové podsvětí skrupulemi rozhodně netrpělo, koně však mohl zabít kdokoliv - bookmakeři, majitelé jiných koní, někdo, kdo záviděl. Pravděpodobně se však jednalo jako vždy o peníze, pro které jsou mnozí schopni zabít nejen koně... VELKÝ KŮŇ S VELKÝM SRDCEM Nakonec Phar Lap opět stanul na australské půdě. S neobyčejnou láskou a jemností byl vypreparován a dnes ho můžete vidět v Melbournském muzeu, kde ho ročně přijde obdivovat asi 100 tisíc lidí. Nebyl to jen tak obyčejný kůň. Jeho bojovné srdce vážilo 14 liber (tj. 6,3 kg) - pro srovnání - srdce průměrného plnokrevníka váží 9 liber. U žádného jiného plnokrevníka nikdy nebylo nalezeno tak velké srdce. Rovněž se dává do spojitosti tepová frekvence s výkonností. Obvykle koně s vyšší tepovou frekvencí, což byl i případ Phar Lapa, bývají výkonnější. O Phar Lapovi byl natočen film a sepsána spousta knih. I dnes je považován za jednoho z nejlepších koní, co vkročili na americkou půdu a ačkoliv v Americe startoval pouze jednou, v anketě 100 nejlepších koní USA 20. století obsadil 22. místo. Phar Lap startoval v 51 dostizích, z nichž 37 vyhrál, 3x byl druhý a 2x třetí - nehledě na zátěž. Vydělal 66 738 liber (133 476 dolarů). Byl neuvěřitelně rychlý a překonal nejeden traťový rekord. Ještě teď mám v uších slova rozhovoru mezi Tomem Woodcockem a Telfordem: "Už se na to nemůžu dívat," tvrdil Tommy, když Telford znovu a znovu posílal Phar Lapa do dostihů. "Tak proč pořád vyhrává, když je podle tebe unavený?" odpověděl Telford. A Tom na to: "Protože má takové srdce." Ano, Phar Lap opravdu měl TAKOVÉ srdce! EPILOG V melbournském muzeu je po otvírací době. Uklízeč zametá podlahu kolem vitríny, ve které nehybně stojí Phar Lap. Ryzá srst se leskne, stejně tak i nehybné oči. Za chvíli uklízeč dokončí svou práci a zhasne světla. Na neživé koňské tělo padne tma. Jsou vidět pouze siluety a slyšet vzdalující se kroky. Pak šramocení klíčů v zámku. A pak už jen ticho a tma. Velký Phar Lap zůstal sám. Avšak my víme, že nikdy neupadne v zapomnění. Druhý den ráno se opět otevřou dveře a davy lidí ho přijdou obdivovat. Nejeden z nich, stejně jako mnozí před ním, zalituje, že se nenarodil o pár desítek let dříve... "… a Phar Lap probíhá cílem jako první!" jásá hlasatel. Velký ryzák vbíhá do cíle a lidé na tribunách šílí. Vzduchem lítají čepice a tikety těch, kteří si vsadili na správného koně i těch, kteří si mysleli, že to tentokrát Phar Lapovi konečně nevyjde. Děti nadšeně tleskají a dámy kroutí barevnými slunečníky... Nyní už můžete otevřít oči. Právě jste prožili nevšední příběh koně, který byl tak, tak... jiný než všichni ostatní. Kompletně VŠECHNY Phar Lapovy starty: Dvouletý (5 startů - 1x první místo, 4x neumístěn) 23. února 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Nursery Handicap 2. března 1929 - neumístěn - Hawkesbury Two-Year-Old Handicap 16. března 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Nursery Handicap 1. dubna 1929 - neumístěn - AJC Waster Stakes 27. dubna 1929 - 1. místo - STC (Rosehill) Maiden Juvenile Handicap Tříletý (20 startů - 13x první místo, 1x druhé místo, 2x třetí místo, 4x neumístěn) 3. srpna 1929 - neumístěn - AJC (WF) Denham Court Handicap 17. srpna 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Three-Year-Old Handicap 24. srpna 1929 - neumístěn - STC (Rosehill) Three & Four-Year-Old Handicap 31. srpna 1929 - neumístěn - AJC (WF) Warwick Stakes 14. září 1929 - 2. místo - AJC Chelmsford Stakes 21. září 1929 - 1. místo - STC Rosehill Guineas 5. října 1929 - 1. místo - AJC Derby na 1 1/2 míle v čase 2:31 1/4 (rekord) 9. října 1929 - 1. místo - AJC Craven Plate na 1 1/4 míle 2. listopadu 1929 - 1. místo - VRC Victoria Derby na 1 1/2 míle v čase 2:31 1/4 (rekord) 5. listopadu 1929 - 3. místo - VRC Melbourne Cup na 2 míle 15. února 1930 - 3. místo - VATC St George Stakes 1. března 1930 - 1. místo - VRC St Leger Stakes 6. března 1930 - 1. místo - VRC Governors Plate na 1 1/2 míle 8. března 1930 - 1. místo - VRC King´s Plate na 2 míle 12. dubna 1930 - 1. místo - AJC (WF) Chipping Norton Stakes na 1 1/4 míle 19. dubna 1930 - 1. místo - AJC St Leger Stakes 23. dubna 1930 - 1. místo - AJC Cumberland Stakes 26. dubna 1930 - 1. místo - AJC Plate na 2 1/4 míle 10. května 1930 - 1. místo - SAJC Elder Stakes 17. května 1930 - 1. místo - SAJC King´s Cup na 1 1/2 míle Čtyřletý (16 startů - 14x první místo, 2x druhé místo) 30. srpna 1930 - 2. místo - AJC (WF) Warwick Stakes na 1 míli 13. září 1930 - 1. místo - AJC Chelmsford Stakes 20. září 1930 - 1. místo - STC (Rosehill) Hill Stakes na 1 míli 4. října 1930 - 1. místo - AJC Spring Stakes na 1 1/2 míle 8. října 1930 - 1. místo - AJC Craven Plate na 1 1/4 míle 11. října 1930 - 1. místo - AJC Randwick Plate na 2 míle 25. října 1930 - 1. místo - Moonee Valle W.S.COx Plate 1. listopadu 1930 - 1. místo - VRC Melbourne Stakes na 1 1/4 míle 4. listopadu 1930 - 1. místo - VRC Melbourne Cup na 2 míle 6. listopadu 1930 - 1. místo - VRC Linlithgow Stakes na 1 míli 8. listopadu 1930 - 1. místo - VRC C.B.Fisher Plate na 1 1/2 míle 14. února 1931 - 1. místo - VATC St George Stakes 21. února 1931 - 1. místo VATC Futurity Stakes 28. února 1931 - 1. místo - VRC Essendon Stakes na 1 1/4 míle 4. března 1931 - 1. místo - VRC King´s Plate na 1 1/2 míle 7. března 1931 - 2. místo - VRC C.M.Lloyd Stakes na 1 míli Pětiletý (10 startů - 9x první místo, 1x osmé místo) 25. srpna 1931 - 1. místo - Williamstown Underwood Stakes na 1 míli 5. září 1931 - 1. místo - VATC Memsie Stakes na 1 míli 19. září 1931 - 1. místo - STC (Rosehill) Hill Stakes na 1 míli 3. října 1931 - 1. místo - AJC Spring Stakes na 1 1/2 míle 7. října 1931 - 1. místo - AJC Craven Plate na 1 1/4 míle 10. října 1931 - 1. místo - AJC Randwick Plate na 2 míle 24. října 1931 - 1. místo - Moonee Valley W.S.Cox Plate 31. října 1931 - 1. místo VRC Melbourne Stakes na 1 1/4 míle 3. listopadu 1931 - neumístěn (osmý) - VRC Melbourne Cup s obrovskou zátěží leden 1932 - přeprava do USA 20. března 1932 - 1. místo - Aqua Caliente Handicap na 1 1/4 míle v traťovém rekordu

Barbaro

20. dubna 2008 v 10:15 | nežeknu |  Slavní koně
Po dlouhé době, několika měsících, museli lékaři ukončit trápení 4 letého plnokrevného hřebce Barbara.

Narodil se 29. dubna 2003 v USA po otci Dynaformer a matky La Ville Rouge. Tento statný hnědák s odznaky poprvé vběhnul na trať v roce 2005 a hned svůj první závod Laurel Futurity vyhrál. Celkem startoval ještě 3x.. V Kentuckém a Floridském derby, kde vyhrál. Svůj poslední start v Preakness Stakes pro něj byl osudným. Měl tříštivou zlomeninu pravé zadní nohy. Lidé, co to viděli měli slzy v očích. Stalo se to 22. května 2006. Ihned jej převezli na kliniku, kde mu nohu operovali a sešroubovali. Jeho stav se lepšil, dokud do druhe nohy nedostal laminitis. Jeho stav se horšil.. Miliony lidí sledovali den co den jeho stav. Ale 29.ledna 2007 světem otřásla zpráva, že Barbarův rychle se horšící stav bylo nutné zkoncovat. Barbaro prohrál svůj poslední, životní, závod a byl uspán. Ti, co jej znali, si ho budou pamatovat jako velkého koňského bojovníka, který bojoval nejen silou, ale hlavně srdcem...
Našla jsem na webu:
Barbaro je mrtev.

Král je mrtev. Ať žije král!
Základní otázka: A Barbaro je vlastně kdo?
Odpověď: americký dostihový kůň, fenomén 21. století. Startoval párkrát, pokaždé zvítězil a svým majitelům ve svých třech letech vydělal přes 1.280.930 USD (cca 40 mil. Kč).

Všichni, kteří se o koně a dostihy nezajímáte, čtěte dál, protože tohle je reálný příběh světa, který je nám neznámý. V naší republice dostihy přežívají. Dostihové koně, kteří si na sebe vydělají, spočítáte snadno, je jich opravdu troška: zpravidla do takového koně majitel nacpe mnohonásobně víc peněz, než mu kůň vrátí (pokud mu vůbec něco vrátí).

Představte si zvíře s hodnotou odhadem 70-100 miliónů dolarů, které si před zraky milujícího národa krátce po startu v dostihu zlomí nohu, a to takovým způsobem, který si říká pouze o jedno: zastřelte ho, hned a tady.
Jeho majitelé to však neudělali a pokusili se hřebce zachránit. Pro názornost tohoto článku se pokusím zjistit, kolik peněz skoro roční léčba toho zvířete stála, šmahem odhaduji tak půl miliónu Kč denně (náročnější operativní zákrok na koňské klinice v Brně plus týdenní pobyt koně přijde zhruba na 100 tisíc Kč). Hřebec se podrobil několikahodinovému zákroku, kdy mu kloub rozlámaný na cucky provrtali 27 šrouby a vše zpevnili destičkou, aby celé to dílo vůbec drželo pohromadě. Do té doby nevídaný chirurgický kousek, ale u koní, kteří nemohou se zlomenou končetinou pobývat v klidu v posteli, jde o velmi rizikové období. Kůň nemůže dlouho ležet anebo zatěžovat tři nohy na úkor té čtvrté: dojde k masivnímu nárůstu komplikací a bojům s různými infekcemi, s nepohybujícím se organismem, s rekonvalescencí všeobecně.



Barbaro se dostal do nejlepších rukou. Po operaci byl spuštěn skrz gumový "oblek" do bazénu, aby byl vodou nadnášen a nepřetěžoval své nemohoucí tělo ležením či zavěšením, v obou případech by hrozilo otlačení a následné odumírání "přeleželého" organismu. Kromě bazénu, kde se kůň mohl pohybovat, aniž by si rasil nohy, měl k dispozici i kyslíkovou komoru, která pomáhala hojit tkáně. I tak hrozilo množství nepříjemností: kromě pooperačních infekcí především schvácení kopyta té druhé (zdravé) nohy, abnormálně zatížené na úkor té polámané. A stalo se, takže po čase hřebci museli operativně odebrat 80% kopyta, aby zabránili dalším zánětům a s tím spojeným ohrožením na životě.

Po třech měsících světem probleskovaly zprávy, že kůň je zřejmě z nejhoršího nebezpečí venku. Fotografie a videa, na kterých se Barbaro chodil pást, jeho neuvěřitelný životní apetit. Nevzdával se, přijímal svůj úděl a vypadalo to, že je zaděláno na budoucí hollywoodský trhák, protože nejen Barbaro byl za hrdinu. Jeho trenér Matz se nejenže úspěšně zúčastnil Olympiád, ale v roce 1989 přežil havárii letadla, během které zahynula téměř polovina pasažérů. Byl to právě on, kdo pomáhal zachraňovat přeživší, včetně tří dětí, které dostal z letadla pryč.

Bohužel zázraky se nedějí, ani u lidí, ani u koní. Po sedmi měsících optimismu a snažné léčby musel být Barbaro utracen. Kromě zchvácení dalšího ze zdravých kopyt nevydržely tíhu koně šrouby a hřebce museli znovu operovat. Ke zlámanému kloubu přidali speciální vzpěru, kterou z vnějšku přišroubovali skrz končetinu, což znamenalo komplikace spojené s hnisavými abscesy. Kůň se z narkózy probral, ale viditelně už nebyl schopný tuhle bitvu o život vyhrát: špatně vstával a pohyb mu činil větší a větší potíže. Nepřirozeně zatěžovaný organismus si pomalu vybíral svou daň a nemělo význam hřebce v takovém stádiu udržovat při životě.



Král je mrtev. Ať žije král. Ale proč vlastně?
Nepíšu to sem proto, abyste zamáčkli slzu. Nebyla jsem Barbarova fanynka, americký turf jde těžce mimo mne, ale obdivuji všechny, kteří nelitují peněz a snaží se zvíře zachránit ze srdečních důvodů. Znám lidi, kteří si kvůli nemocnému koni vzali dvousettisícový úvěr, aby se mohl uzdravit, přestože stejně jako u Barbara bylo jasné, že už nikdy k žádnému sportovnímu využití nebude, že z něho nebude víc než chromajzl a darmožrout belhající se po zahrádce. A ve vzduchu bude viset otazník, jestli by nebylo moudřejší ho nechat zastřelit...

Když nad tím tak přemýšlím, co mne vlastně na tomto příběhu zaujalo? Souboj rozumu a citů, tedy nominální hodnota natolik výjimečného zvířete versus srdeční záležitost ze strany majitele, to vše versus nezvratný fakt, že peníze nejsou všechno ani kdyby se člověk rozkrájel? Kůň měl štěstí, že ho vlastnili movití lidé, kteří neváhali zkusit zachránit ho. Ale ani dostatek financí Barbarovi nepomohl. Navíc jaký život by hřebce čekal, kdyby býval žil dál? Kolik let by podstupoval

znaky na nohách

20. dubna 2008 v 10:06 | nežeknu |  Znaky koně
ZNAKY NA NOHÁCH Na nohách bývá KORUNKA nebo HERMELÍN - bílé lemování okraje kopyta s černými skvrnami. Bílému zbarvení po nebo těsně nad spěnkový kloub říkáme PONOŽKA. PODKOLENKA sahá po zápěstí (přední noha) nebo po hlezení kloub (zadní noha). Bez odznaků Korunka Ponožka Podkolenka Nadkolenka

znak na hlavě

20. dubna 2008 v 10:03 | nežeknu |  Znaky koně
ZNAKY NA HLAVĚ
Malá bílá skvrnka na čele je KVÍTEK nebo VLOČKA.
Trochu větší než vločka je HVĚZDA. Na horním horním pysku se může objevit
SLINKA, anebo TLAMKA kosodélníkového tvaru. Někdy je spojena s nosním pruhem.
Bílé pysky jsou MLÉČNÁ HUBA, skvrnité pysky ŽABÍ HUBA. Tento znak se často vyskytuje o Fjordských koní a Belgických chladnokrevníků.
Bílý pás od čela k nosu se nazývá NOSNÍ PRUH.
ÚZKÁ LYSINA je přechod mezi nosním pruhem a širokou lysinou.
Bílá barva zasahující čelo a odtud za oči a ke koutkům tlamy je LUCERNA neboli také ŠIROKÁ LYSINA.

Nosní lysina
Kvítek
Lysina
Lucerna

Nosní pruh

dostihy

19. dubna 2008 v 22:10 | nežeknu |  Jezdecké disciplíny

DOSTIHOVÝ SPORT

Hlava koně /5,7kB Kůň je velmi inteligentní, přátelské a citlivé zvíře. Přesto byl po staletí jedním z nejubožejších otroků člověka. Milióny koní umíraly ve válkách, byly zneužívány pro práci, sport a zábavu lidí. Ve starověkém Řecku bylo úmyslné štvaní zvířat proti sobě, dostihy a nejrůznější formy zápasů zvířat s gladiátory vítaným zdrojem zábavy. Už tři tisíce let se tedy lidstvo upevňuje v názoru, že zvířata tu jsou nejen k tomu, aby nám zajišťovala obživu, ale také proto, aby nás bavila.
Dostihový sport se stal jednou z nejhorších forem vykořisťování zvířat. Využívání zvířat ve sportu má v dnešní době mnoho zastánců. Na člověka pěstující dostihový sport se často pohlíží jako na milovníka zvířat. Bookmakeři bohatnou z příjmů sázek na zápasech a dostizích. Ve sportu jsou koně zneužíváni především pro dostihy, parkur a klusácké závody. V některých zemích jsou zápasy a sporty se zvířaty považovány za kulturní tradici. Na podobnou národní pýchu zemřely v Čechách desítky koní - staly se obětmi dostihu Velká Pardubická.

VELKÁ PARDUBICKÁ

Historie

Velká Pardubická /6,8kB/ 22,5kB(514x360) Velká Pardubická existuje od roku 1874, kdy vznikla jako prestižní důstojnický dostih. Proto byla dráha již od počátku extrémně náročná a o život na ní dosud přišlo více než 50 koní. Toto číslo ovšem nezahrnuje koně zabité při trénincích, kvalifikačních závodech nebo zvířata utracená později kvůli následkům absolvovaného závodu.
Nejatraktivnějším dostihem Velké Pardubické je hlavní dostih Steeplechase - Cross Country, s nejtěžší překážkou Taxisovým příkopem. Dráha měří 6.900 metrů, koně běží střídavě po trávě, písku a oranici. Na dráze je připraveno 30 překážek. Samotný Taxisův příkop je nejvražednější - dosud na něj doplatilo životem 23 koní, mnoho dalších přežilo těžké a bolestivé pády jen s velkými potížemi.
Taxis je tvořen živým plotem vysokým 140 cm, za kterým následuje zákeřná 5m dlouhá a 1metr hluboká propast. Na přeskočení Taxisu potřebuje kůň více jak 8 metrů dlouhý skok. Záludnost této a podobných překážek spočívá především v tom, že kůň před skokem neví, že ho za plotem čeká ještě příkop, a to je také důvod častých pádů a zranění. Plánek Taxisu /4,7kB K nebezpečnosti této překážky přispívá také to, že se před hlavním závodem nesmí trénovat. Proti Taxisově příkopu se zvedla vlna odporu hned po prvním ročníku Velké Pardubické. Egon Thurn - Taxis tehdy skok obhajoval slovy: "Jasnosti, vy ani já tuto překážku překonávat nebudete, a proto není důvodu, proč bychom ji měli vyřaditi a někomu ji ulehčovali."

Nejen Taxisův příkop

Krutost Velké Pardubické však zdaleka nespočívá jen v Taxisu. Většina zabitých koní totiž umírá na jiných překážkách nebo je uštvána během závodu. 60 - 80% koní dostih vůbec nedokončí, což samo o sobě vypovídá o jeho obtížnosti.
V roce 1993 dokonce dojel z devíti startujících jezdců jen jeden. V roce 1998 z dvaceti pouhých sedm. Podle ve světě všeobecně uznávaných pravidel není možné, aby jezdec po pádu znovu nasedl na koně a dojel do cíle. Něco takového zahraniční steeplechase nepřipouští a každý pád je v řeči pravidel důkazem, že kůň jednoduše na dostih nemá. U nás však toto pravidlo neplatí.
Další odlišností je podklad, na kterém se steeplechase běhají. Nikde na světě nebývá dráha upravována pluhem - naproti tomu v Pardubicích běhají koně po oranici. Ta se původně orala pluhem tažených koňmi a brázda byla hluboká 20 - 30 cm. Později, když se orala traktorem, dosahovala brázda hloubky i přes 40 cm, což zvýšilo celkovou náročnost dostihu, a způsobilo tak extrémní vysílení koní, jehož následkem pak padali i na jink snadných překážkách.
Plánek Irské lavice /5,2kB
I délka dráhy je v rozporu s normou dostihového sportu - normálně by neměla přesahovat 5.000m. "Musím přiznat, že tradici Velké jsme viděli i v její nebezpečnosti a možná i krutosi." připustil v tisku dokonce i bývalý ředitel Dostihového spolku Jiří Janda.

Změny?

Po protestech domácích i zahraničních ochránců zvířat v letech 1992 - 93 došlo k některým úpravám závodní dráhy, z nichž však většina byla jen kosmetického rázu. Za skutečně prospěšné lze považovat pouze zavlažování dráhy, které zmírňuje nápor na klouby koní a tak i jejich celkovou únavu, správným krokem bylo i snížení brázdy oranice na 10 cm.
Dostih /6,1kB Naopak kritickým bodem zůstává Taxisův příkop, kde došlo mj. ke snížení plotu na 140 cm z původních 150 a snížení hloubky příkopu ze 2 metrů na 1 metr. Nicméně Taxis nezabíjí svou hloubkou, ale především svou délkou, a tak se na obtížnosti překážky prakticky nic nezměnilo. Navíc snížení živého plotu může vést k menší odrazové aktivitě, která skok zkrátí. tento argument ostatně vznášeli i někteří žokejové. Při již zmiňovaném 103. ročníku Velké Pardubické spadlo z devíti startujících koní šest právě na Taxisu.
Je zřejmé, že většina úprav slouží k manipulaci s veřejným míněním a až na výjimky zůstává náročnost a nebezpečnost závodu zachována. Koně na Velké Pardubické umírají dál - v roce 1998 měla tragický konec hromadná kolize na překážce Popkovický skok, při které si zlomil nohu sedmiletý hnědák Damion a musel být utracen. Další kůň byl při kolizi težce zraněn.

O koních a lidech

Používání koní ve sportu je spojeno s nucením zvířat k nepřirozeným úkonům, často přesahujícím jejich vrozené schopnosti. Kůň je tvor, který odpradávna žil v rovinatých krajinách, kde neměl žádné těžší překážky. Skákat samozřejmě umí, ale v přírodě by se této činnosti věnoval pouze v minimální míře. Kůň tedy není klasickým "skokanem" jako například puma nebo jaguár. Stačí si jen porovnat tělesné proporce koně a jaguára. je to především rozdílná délka těla, pružnost páteře, ale i rozdílná délka a síla končetin, která pro koně znamená vyšší pravděpodobnost zranění, zvlášť při dopadu z výšky.
Stále vyšších výkonů zvířat je dosahováno nejen náročným tréninkem, ale někdy i jinými nepřirozenými metodami, jako jsou doping nebo nepřiměřené fyzické podněty. Jako pobídka k vyvinutí vyšší rychlosti není výjimečné bití a kopání koní do slabin. K vyšším skokům bývají zvířata cvičena tak, že při přeskakování překážky jim je záměrně způsobována bolet, což je nutí při dalším skoku skákat výše. Provádějí se i chirurgické zákroky, jejichž cílem je znecitlivění choulostivých nebo extrémně namáhaných částí těla, zejména kloubů. Při namáhavém intenzivním tréninku se však po určité době klouby v důsledku nepřirozených pohybů opotřebovávají a kůň se stává pro vrchlový sport nepoužitelným.
Oběť VP /12kB/12kB Majitelé stájí, plemenáři a přiznivci dostihového sportu obhajují nezbytnost provozování dostihů argumentací, že koně byli pro vrchlový sport vyšlechtěni. Uvědomme si však, že stejně jako by nám připadaly obludné zásahy do přirozeného výběru partnerů u lidí, je zrůdné a nezodpovědné i genetické šlechtění koní. Místo koní jsou produkování závodníci, u kterých je genetická informace lidským zásahem záměrně pokřivena. Člověk tak zasahuje do genofondu celého druhu. Plemenáři se svými výsledky pyšní před veřejností a dostihový průmysl podporuje další výzkum. V laboratořích se pracuje na objevování stále nových a účinnějších chemických prostředků, které mají za cíl ovlivnit výsledky závodu. Nejrůznější chemické a hormonální přípravky slouží k potlačení únavy, zvýšení výkonnosti nebo celkovému tlumení bolesti. Lidmi tak byl vyšlechtěn druh, jenž by ve volné přírodě neměl šanci přežít a který se tak stal zcela závislým na péči člověka.
Život dostihových koní je naplněn tréninkem a závody, při kterých zvířata často trpí stresem. Zvláště prestižnější dostihy jsou v první řadě velkým byznysem, což se negativně projevuje i v chování jezdců. Na životy koní tak padá stín permanentního rizizka smrti na dostihové dráze nebo utracení v důsledku zranění či úplného vyčerpání.
V souvislosti s Velkou Pardubickou bývá často uváděn argument, že existují steně nebezpečné sporty, například horolezectví nebo kanoistika. Rozdíl je v tom, že u těchto sportů je to člověk, kdo si vybírá, zda riziko podstoupí, zatímco u dostihů se zvíře rozhodnout nemůže. Odpůrcům zneužívání zvířat ve sportu je také předkládán názor, že zvíře samotné si přeje závod. Nikdo samozřejmě nepopírá fakt, že volně žijící zvířata, především mláďata, jsou hravá a soutěživá. Stejně jednoznačná je i instinktivní snaha silných jedinců dominovat ve stádě. Je však rozdíl mezi soutěživým chováním na svobodě a celoživotním vězněním a nuceným tréninkem s cílem dosahování stále vyšších výkonů. Neexistuje zvíře, které by mělo potřebu překonat nejnovější rekord nebo riskovat svůj život pro dosažení většího vzrušení lidí na tribunách či zisku pro svého majitele.
Na otázku o etickém přístupu jezdce ke koni odpovídá v jednom z rozhovorů pro tisk přední domácí žokej Josef Váňa upřímně: "Nemám úplně čisté svědomí, už se mi také stalo, že jsem s koněm pokračoval v dostihu, i když jsem věděl, že bych to měl dávno zabalit." I toto doznání vypovídá o tom, jak to ve skutečnosti je s těmi opravdovými milovníky koní, kterými podle obecně rozšířeného názoru jsou jezdci, majitelé stájí a další lidé, kteří se okolo koní pohybují.
Dostihy jsou především velkým byznysem - majitelé nejlepších koní vydělávají ohromné částky, bookmakeři si nacpávají peněženky ze sázek, města vydělávají na pořádání dostihů velké sumy z daní a turistického ruchu. A žokejové jsou někdy schopni dovláčet do cíle zraněného koně doslova za každou cenu. V živé paměti je příklad 102. ročníku Velké Pardubické, kdy se na Havlově skoku zranil kůň Gemer, kterého ale jezdec s vidinou finanční prémie a pátého místa zchromlého a úpně vysíleného násilím dohnal do cíle. Dav "milovníků koní" na tribunách tomuto sadistickému představení nadšeně aplaudoval.
Pohled na jezdce štkajícího nad mrtvým koněm bývá vydáván za příklad opravdové, čisté a nezištné lásky ke zvířeti. Nad čím to ale jezdec slzí? Nad rozplynutou vidinou vítězství? Nad zmařenou snahou a úsilím? Na dztrátou času? Nad majetkem? To nemusí, kůň byl přece vysoce pojištěn. Nad kamarádem? Toho ale přece nevystavujeme svévolně a zbytečně smrtelnému nebezpečí. Jediným rozumným důvodem k slzám může být jeho špatné svědomí. To však proudem slz umýt nelze.
Oběť VP /12,4kB/12,4kB Ať již se jedná o dostihy, psí závody, medvědí či kohoutí zápasy, koridu nebo rodeo, pointa je vždy stejná: na jedné straně zvířata štvaná k maximálním výkonům, ponížená, riskující, trpící, přicházející o život a na druhé straně člověk, který se baví "sportuje" a vydělává peníze. Lidská společnost připravila koně o volnou přírodu, zotročila je a způsobila jejich závislost na člověku. Je povinností lidí přestat je vystavovat dalšímu zneužívání a nebezpečí jen pro svou zábavu a zisk.
<t0
NEHODY PŘI VELKÉ PARDUBICKÉ
RokKůňMísto nehodyPříčina zranění
1874Strizzelbulfinš, po doskokuzlomení vazu, pád na hlavu
1878Trouvillezeď, při páduzlomení kříže
1893Couragedrop, při doskokuzlomení nohy ve spěnce
1896Walterdvojskokpo doskoku těžké zranění
1899Victorcílová rovinaúplné vyčerpání a chrlení krve
1901Senator IIhadí příkop, doskokzlomení lopatky
1912Kulíkpopkovický skokpád na hlavu, zranění páteře
1913Stamfordzahrádka, doskokzranění páteře
1921Magyar leánymalý vodní příkopdoskok, zlomení zadní končetiny
1922Leffers IIpo dosažení cíleúplné vyčerpání a zchvácení
1927Ebaotevřený příkopporanění páteře při doskoku
Al right IIšlápnutí do prohlubnězlomení nohy ve spěnce

westernové ježdění

19. dubna 2008 v 22:07 | nežeknu |  Jezdecké disciplíny
Western Původ westernového ježdění vychází z dob, kdy byl kůň využíván při práci s dobytkem na rančích a pastvinách. Za dob, kdy na "divokém západě" panovala éra cowboyů byly na koně, jakožto na hlavní zdroj pracovní síly, ale také jako na pracovní nástroj kladeny vysoké požadavky. Dá se tedy říct, že již v těchto dobách se začal formovat ideální "cowboyský" kůň. Takovýto "cowboyský" kůň musel být velice vytrvalý a odolný, aby byl schopen zvládnout celodenní náročnou práci. Povaha takového koně musela být velmi klidná, ale musel být také inteligentní a samostatný, protože to jeho práce vyžadovala. Jelikož jeho "denním chlebem" byla práce s dobytkem, musel mít pro tento druh zvířat jakýsi cit. Musel mít schopnost s tímto dobytkem samostatně pracovat. Jeho fyzická kondice musela být na vysoké úrovni, jelikož musel udržet krávu, která byla chycena do lasa připevněno k jeho sedlu. Musel být také velmi pohyblivý a mrštný, jelikož musel často velmi rychle měnit směr. "Cowboyský" kůň byl a je kovboji velice ceněn, neboť souhra mezi koněm a jezdcem je velice přesná a velmi důležitá. Westernové disciplíny Za hlavní, tzv. královskou disciplínu je považován reining. Dále to jsou western pleasure, superhorse, freestyle reining, barel race, pole bending, trail, western riding, western horsemanship. Mezi rychlostní disciplíny patří stake race. Pro práci s dobytkem jsou disciplíny team penning, cutting či working cow horse. Dále je možno vidět tzv. nejezdeckou předváděcí disciplínu a to showmanship at halter. Poté jsou ještě k vidění tzv. hry, a to flag race, ribbon race, keyhole race , boot race, katalog race, rope race a Nez Perce stake race. Ty se od disciplín liší tím, že se jezdí na čas. 1.Soutěže zaměřené na rychlost * barrel racing: obíhání barelů * pole bending: slalom mezi tyčemi 2.Práce s dobytkem * calf roping: chytání telete do lasa * team roping: odchyt dobytčete ve dvojici * cutting: oddělení dobytčete od stáda * working cow horse: dvojdílná soutěž - přiježděnost koně a práce s dobytkem. * team penning 3. Přiježděnost, ovladatelnost, poslušnost * reining: westernová drezura * western riding: kombinace přiježděnosti, uvolnění koně a překonávání běžných překážek * western pleasure: uvolnění koně s dobrou mechanikou pohybu * trail: překonávání překážek běžných při práci na ranči, ovladatelnost koně * western horsemanship: posouzení jezdeckých dovedností jezdce 4.Posouzení stavby těla * halter: předvedení koně na ohlávce * showmanship at halter 5.V anglickém stylu (u nás neježděné) * hunt weat equitation * hunter under saddle atd. Western Pleasure Je z pohledu neznalce úplně jednoduchá disciplína, z pohledu jezdce či trenéra technická disciplína, do které připravit koně by mohlo být zajímavou výzvou, a z pohledu rozhodčího snad nejtěžší soutěž na rozhodování, zejména když se sejde několik přibližně stejně dobrých dvojic. O co zde běží? Skupina koní s jezdci vjede do arény, kde se všechni koně dohromady dle pokynů rozhodčího pohybují po obvodu soutěžní arény krokem, klusem nebo cvalem, a to postupně v obou směrech. Často jsou také na konci soutěže požádáni jeden po druhém o zacouvání. Kůň by měl být během soutěže uvolněný, reagovat ochotně a ihned na téměř neznatelné pomůcky a předvádět westernový ideál chodů koně, tedy chody v přiměřeném tempu, pravidelné a plynulé, žádné šourání nohou, ale na druhou stranu pohodlné na vysezení. Přitom by měl nést pěkně hlavu (kousíček před kolmicí, temeno přibližně v roviě kohoutku), a zároveň by měl být veden na rozumně volných otěžích. Dokáže to váš kůň, navíc v cizím prostředí, vedle cizích koní (hřebci, klisny i valaši pohromadě), s hudbou a diváky okolo arény? Tato soutěž se nehodnotí body, rozhodčí na konci stanoví pořadí, v jakém se dvojice ideálu přiblížily, s přihlédnutím k závažnosti nedostatků, kterých si během soutěže všimnul. Reining Reining je technická, přiježděnostní, drezúrní disciplína westernového ježdění. Jsou předem stanoveny úlohy, tzv. "patterny", které můžou být na soutěžích vypisovány. Všechny patterny obsahují cval na kruzích na obě strany, přičemž větší kruhy se jezdí v rychlém a menší v pomalém cvalu. (Posuzuje se nejen tvar kruhů a schopnost předvést koně cválajícího na správnou nohu, ale také "speed control", kontrola rychlosti, schopnost koně zrychlit či zpomalit.) Při změně vedoucí nohy se předvádí letmý přeskok. Dále se v patternech setkáme s westernovými specialitami, kterými jsou sliding stop, spin nebo rollback. Součástí patternu je i couvání. Sliding stop (klouzavé zastavení) znamená, že kůň ze cvalu zastaví takovým způsobem, že zablokuje zadní nohy, podsadí je pod sebe a sklouzne po nich, přičemž přední nohy ještě doklusávají. Čáry, které kůň vyryje zadními nohami do písku, bývají při soutěžních předvedeních přes deset metrů dlouhé. K dobrému sliding stopu napomáhá dobrý povrch, často také mají koně speciální hladké dlouhé podkovy. Rollback znamená ze zastavení se okamžitě otočit a bez prodlevy nacválat na opačnou stranu. Spin je otočka na místě kolem vnitřní zadní nohy. Vnitřní zadní noha zůstává na místě, přední nohy se přes sebe překládají plynule v klusovém rytmu. Spiny bývají točeny ve velmi rychlém tempu. Velmi častým důvodem nulového skóre při reiningu je špatný počet spinů. Jezdec se v té rychlosti zkrátka o jednu otočku přepočítá. Reining se hodnotí přičítáním a odečítáním bodů od stanovené hodnoty (70). Za velmi pěkně provedený úkon se body přičítají (max. 1½), za špatné provedení se body odčítají (největší možná ztráta je také 1½ bodu). Pokud není cvik proveden ani špatně, ani nějak vyjímečně dobře, žádné body se ani nepřidávají, ani neubírají. Dále se body dají ztratit penalizací např. za cval na špatnou nohu, neprovedení cviku na předepsaném místě apod. Trail Trail je přiježděnostní disciplína, která má ukázat, jak si kůň dok

Parkurové skákání

19. dubna 2008 v 22:05 | nežeknu |  Jezdecké disciplíny
PARKUROVÉ SKÁKÁNÍ Parkurové skákání spočívá v překonání řady uměle vytvořených překážek oproti terénnímu ježdění, kde se zdolávají překážky přirozené. Závody se odehrávají na ploše s travnatým povrchem nebo povrchem vhodným pro jakékoliv povětrnostní podmínky, a to jak venku, tak v hale. Je to olympijský sport pod patronací FEI, ale lze ho provozovat na téměř libovolné úrovni. Parkur vyžaduje přesnost a pečlivost. Téměř každý kůň nebo pony dovede skákat, ale ne všichni mají požadovanou techniku nebo vůli překonávat překážky. Parkur se vyvinul ze "závodů ve skákání", které se konaly na různých přehlídkách v Evropě i Americe na konci předminulého století. Byly to soutěže ve skoku do výšky a do dálky pro koně i jezdce, ale myšlenka překonání řady překážek byla v té době omezena na přirozené terénní překážky. Skákání se stalo olympijským sportem v roce 1900 v Paříži. Zahrnovalo skoky do dálky a do výšky a závod přes řadu umělých překážek na čas. V roce 1907 se konala v Olympii v Londýně první mezinárodní přehlídka koní a ukázalo se, že parkury jsou velice oblíbené. Od té doby se po celé Evropě a v Americe začaly pořádat soutěže o velké ceny, například Pohár národů. Ten začal jako vojenská soutěž pro tři důstojníky z jedné země, kteří soutěžili v uniformách. Dnes se účastní čtyři jezdci z jedné země, muži i ženy, vojáci i civilisté. Parkurové soutěže Nejjednodušší formou soutěží začátečníků je Clear-round Class. Je to vynikající příležitost, jak uvést nezkušeného koně a jezdce do sportu. Každý jezdec platí za skákání malý poplatek. Jestliže přeskáčete všechny překážky čistě a dostatečně rychle, dostanete rozety (kokardu), ale výhodou této soutěže je to, že když skočíte špatně, můžete se vrátit a skočit ještě jednou. Většina organizátorů těchto tříd je velmi tolerantní a dokonce níží překážku, jestliže ji váš kůň odmítá skočit. Ve vyšší třídě byste byli vyloučeni po třech odmítnutích. Druhým stupněm je dvoukolová soutěž. Každý závodník překonává stejné překážky a jestliže přeskočíte všechny překážky čistě, jdete do rozeskakování. Z8vod se jede proti směru hodinových ručiček a vítězí ten, kdo zajede kolo nejrychleji a samozřejmě bez chyby. Překážky u tříd začínajících se staví v takové výšce, jakou si organizátoři zvolí. Koně mohou skákat i na ruce a přes překážky ve výšce 45 cm.Překážky většinou nepřesáhnou 1,2 m. Vyšší soutěže začínají soutěží nováčků s výškou překážek asi 1 m a pokračují až do výšky 1,8 m. Existují i další typy skákání, např. kartové skákání. Tato soutěž spočívá v překonání řady překážek, které mají různé označení kartami, a tedy i různé bodové ohodnocení. Skáčete co nejvíce překážek v požadovaném čase a v pořadí, které si zvolíte, s cílem nashromáždit co nejvíce bodů. Soutěž s názvem Minimax obsahuje krátkou řadu překážek, k nimž patří zeď, což bývá vždy ta nejvyšší. Překážky se postupně zvyšují, dokud není schopen zeď nikdo přeskočit. Derby mají terénní typ překážek na závodišti, jako jsou valy nebo příkopy. Na některých soutěžích se také konají štafetové závody mezi družstvy parkurových jezdců, kdy pro pobavení diváků skáče stejnou trasu dva závodníci bok po boku. Přidávají se trestné minuty za shození překážky. Jednou z výhod parkurového skákání je, že skákání přes řadu překážek nevyžaduje od koně tolik jako např. honební ježdění, takže parkurový jezdec může soutěžit daleko častěji než v ostatních disciplínách. Můžete v jediný den závodit v několika různých třídách, a je-li váš kůň dostatečně fit a má rád svou práci, můžete si zasoutěžit téměř každý víkend. Teoreticky to dává jezdci a koni šanci získat zkušenosti poměrně rychle. Požadované dovednosti Práce na jízdárně je pro parkurového jezdce stejně důležitá jako procvičování skoků. Má-li kůň úspěšně skákat, musí ovládat vyvážený, energický a vysoký cval. Ať skáčete cokoliv, pravděpodobnost, že skočíte čistě a bezpečně závisí především na nájezdu na překážku. Kůň musí být schopen zvládnout obraty a otočky a neustále zachovávat kmih a rovnováhu, proto musí být pružný a reagovat na pomůcky. Kolik tréninku absolvujete závisí na tom, co vyhovuje vašemu koni. Přirozeně pečliví koně by neměli příliš často skákat, jen tolik, aby si udrželi správný tonus svalů. Kůň, který potřebuje zdokonalit techniku, by měl skákat tři- až čtyřikrát týdně. Cvičné skákání jen málokdy obsahuje skákání přes velké překážky. Zaměřuje se na zdokonalování techniky a schopnosti zkrátit krok a při odrazu skrčit přední nohy co nejvíce pod tělo. Kůň může nohy také natáhnout, což ho podněcuje k protažení celého těla a prodloužení kroku a skoku. Kavalety lze upevnit na překážku nebo na zem tak, aby to podněcovalo koně skákat přímo. Mnoho koní má skol se otáčet k jedné nebo druhé straně. Skákání přes mříže vám také umožňuje soustředit se na zdokonalení sedu a rovnováhy. Schopnost prodloužit nebo zkrátit krok koně a rychle reagovat, když kůň skáče kombinaci jiným způsobem, než jste si naplánovali, patří mezi základní výbavu úspěšného parkurového jezdce. Někteří jezdci mají přirozený cit pro krok koně, to znamená, že jakmile dopadnou za jednou překážkou, jsou schopni odhadnout, zda musí změnit délku kroku koně, aby se dostali k následující překážce ve správném okamžiku. Ti, kteří se s tímto darem nenarodili, si mohou tento cit vypěstovat ježděním různých vzdáleností mezi překážkami v domácích podmínkách a naučit se odhadnout chod, jímž potřebují najet na první překážku, aby se vešli do požadovaného počtu kroků dělících obě překážky. Mezi nejdůležitější vlastnosti, které by měl jezdec mít, patří trpělivost, chladná hlava a jistota - máte-li všechny tři, pak zajisté uspějete v libovolném sportu, který si zvolíte. Požadované vybavení Chcete-li zdokonalit své skokanské dovednosti, musíte mít přístup alespoň ke čtyřem sadám parkurových překážek a kavalet. Kromě toho potřebujete přiměřeně rovný terén, na němž budete jezdit, což může být travnatý výběh nebo vnější či vnitřní jízdárna s povrchem pro libovolné povětrnostní podmínky. Kůň potřebuje své běžné sedlo a uzdečku a měl by mít ochranné kamaše. Většina parkurových jezdců používá vepředu otevřené kamaše na předních nohou, aby byla chráněna šlacha, ale kůň při kontaktu s překážkou ucítí náraz, a vzadu krátké nártní kamaše. Na závody budete potřebovat pantalóny nebo rajtky s odpovídajícími jezdeckými botami a jezdecké nebo přehlídkové sako. Pod ním se nosí košile a vázanka nebo šátek. Zatímco téměř kteréhokoliv koně přesvědčíte, aby přeskočili parkurové překážky, jakmile se překážky zvýší, potřebujete koně atletického a vyváženého. Je mnoho koní, kteří projedou trasu a zanechají za sebou spadané překážky, aniž by je tato skutečnost vyvedla z míry. Koně můžete lecčemu naučit, ale na konci dne musí chtít překonat nejvyšší překážku. V parkuru existuje několik stupňů obtížnosti. Od nejlehčího ZM, po nejtěžší TT. Každý stupeň má danou výšku překážek, přes které kůň skáče. V tomto stupni může být překážka nanejvýš o 10 cm vyšší než je požadovaná výška stupně obtížnosti. Např. v stupni L může být překážka nanejvýš 130 cm (120+10 cm). Zde je přehled všech stupňů obtížnosti: ZM - 80 cm Z - 100 cm ZL - 110 cm L - 120 cm S - 130 cm ST - 140 cm T - 150 cm TT - 160 cm Když se stane, že kůň překážku nepřeskočí nebo odmítne poslouchat jezdce, dostává trestné body nebo je vyloučen. Samozřejmě na tyto penelizace jsou tabulky. Jelikož stupnic penalizací je více, následující přehled je podle stupnice A: shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body 1. odmítnutí poslušnosti = 3 trestné body 2. odmítnutí poslušnosti = 6 trestné body 3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo obou = vyloučení překročení časového limitu za každou započatou vteřinu = 1 trestného bodu, při rozeskakování = 1 trestný bod Podle stupnice C, která se používá na většině světových soutěžích v parkuru: shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body 1. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body 2. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body 3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo koně = vyloučení V parkurovém skákání se požívají různé druhy překážek. Existují dva základní druhy překážek: kolmé skoky a oxery. Kolmé skoky - jsou to vertikální překážky s několika kavaletami uspořádánými jedna na druhou. Je poměrně obtížný, protože kůň má jen málo času uvědomit si výšku skoku. Mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky. ---------------------- Oxery - jsou to takové překážky, na nichž musí kůň skákat nejen do výšky, ale i do dálky. Jsou sestaveny tak, aby když se jich kůň dotkne, ihnet spadli. ---------------------- Zeď - je to svislá překážka namalovaná z namalovaných dřevěných kvádrů se světlejším okrajem. Něktěří koně jsou z ní vystrašeny, protože nevidí místo doskoku. ---------------------- Dvojbradlí neboli doublebar - je vlastně oxer s dvěma řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami. ---------------------- Trojbradlí neboli tripplebar - je oxer se třemi řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami. ---------------------- Křížek - je to nejjednodušší překážka. Skládá se ze dvou kavalet postavenými přes sebe do tvaru písmene X. ---------------------- Kozí hřbet - tato překážka se moc v soutěžích nevyskytuje. Vypadá jako trojbradní, ale prostřední kavaleta je nejvyšší než první a poslední. Přírodní skoky - jsou to překážky vyrobené z přírodních materiálů jako jsou nenabarvené tyče nebo forma živého plotu. Tyto překážky jsou obtížné, koně se jim často vyhýbají. ---------------------- Základní oxer - je jeden z nejtěžších oxerů. Skládá se ze dvou stejně vysokých překážek postavených těsně za sebou a skáčou se jedním skokem. ---------------------- Vějíř - skládá se ze tří kavalet, které vycházejí z jednoho sloupku a rozevírají se do třech, což koni umožňuje skákat na jedné straně jako kolmý skok a na druhé straně jako trojbradlí. ---------------------- Vodní příkop - existuje ve dvou typech: kombinovaný s kolmým skokem nebo oxerem, nebo širší příkop s níským živým plotem před ním. Na doskoku je umístěna bílá páska, aby bylo možno posoudit, zda kůň neudělal chybu.

Drezura

19. dubna 2008 v 22:02 | nežeknu |  Jezdecké disciplíny
DREZURA Drezura je jedno z nejdůležitějších odvětví jezdeckého sportu. Přestože základní drezurní principy byly známé již ve starém Řecku, začíná moderní historie v dobách Renesance. v roce 1532 založil Federico Grisone akademii, kde byli koně připravováni k předvádění složitých a nápadných pohybů. Drezurní ježdění získávalo mnohé příznivce zejména v řadách kontinentální evropské šlechty. Během staletí se drezurní ježdění vyvinulo z jakéhosi cirkusového představení až do podoby, kterou známe dnes. Na olympijských hrách v roce 1912 se jela první drezurní úloha. Cílem drezury je co nejvíce zdokonalit pohyby koně. Výcvik je zaměřen na rozvoj motoriky a přirozených pohybových vlastností. Dobře se pohybující kůň je dobře vyvážený, uvolněný a pevný na nohou. navíc budí dojem, že vše vykonává z vlastní vůle. K dosažení takového cíle je zapotřebí, aby kůň okamžitě reagoval na jemné pobídky jezdce. Kdo se chce seriózně zabývat drezurním ježděním, musí mít kromě dostatečné motivace k správnému výcviku koně také dostatek disciplíny a vytrvalosti k sebevzdělávání. Způsob výcviku koně určuje jeho jezdec. V této kapitole nejdříve přiblížím různé odborné termíny z oblasti drezurního sportu. Také zde najdete popis některých prvků drezury. Drezurní soutěže V soutěžích se posuzuje, zda má jezdec svého koně dostatečně pod kontrolou a zda je schopen přesného předvedení požadovaných cviků. Dále se hodnotí zvláštní známkou také celkový dojem startující dvojice, a je tedy zapotřebí, aby dvojice byla vždy dobře upravena. Kůň musí být bezvadně vyčištěn a jezdec musí mít předepsaný jezdecký oblek. Nezapomínáme vyčistit sedlo a uzdečku. Drezurní kategorie Dle obtížnosti jsou drezurní úlohy rozděleny do několika kategorií. Jsou to: "Z" (základní), "L" (lehká), "S" (střední) a "T" (těžká). Nová dvojice (jezdec/kůň) startuje nejdříve v kategorii "Z", ze které může postoupit do vyšších kategorií. Podmínky postupu do vyšší kategorie upravují drezurní pravidla, která se každoročně vydávají. Drezurní obdélník Drezurní obdélník měří 20 x 40 m nebo také 20 x 60 m. Základní drezurní úlohy se většinou jezdí na obdélníku 20 x 40 m. Vyšší soutěže se jezdí na obdélníku 20 x 60 m, ale pokud například při halových závodech takový obdélník není k dispozici, mohou se úlohy předvést také na malém obdélníku. Pro tyto případy existují speciálně vytvořené úlohy. Obdélník 20 x 60 m má více bodů označených písmeny než malý obdélník. Na levé straně jsou body F, P, B, R, M a na pravé straně jsou body K, V, E, S, H. Na střední čáře A - C se nachází pomyslné body D, L, X, I a G. Drezurní úlohy Drezurní úlohy se skládají z několika krátkých cviků, které se hodnotí známkou od 0 až 10 10 = vynikající 9 = velmi dobrý 8 = dobrý 7 = dosti dobrý 6 = uspokojivý 5 = dostatečný 4 = sotva dostatečný 3 = téměř špatný 2 = špatný 1 = velmi špatný 0 = nebyl předveden Pro hodnocení je nejdůležitější způsob provedení cviků. V každé úloze se udílejí také souhrnné známky za pravidelnost a čistotu chodů, kmih, sed a za účinnost pobídek jezdce, za pozornost a důvěru koně a za celkový dojem startující dvojice. V kategoriích "Z" a "L" je použití biče a ostruh povoleno, v kategoriích "S" a "T" jsou ostruhy povinné, ale bič je většinou zakázán. Možnost použití ostruh a tušírky během úlohy je závislá na drezurních pravidlech. Opracoviště Pořadatel drezurních závodů se musí postarat o dostatečně velké místo, které účastníkům soutěží slouží jako opracoviště pro koně. Opracoviště by mělo být nejméně 35 m dlouhé a 15 m široké. Opracování a uvolnění koně před soutěží je velmi důležité, neboť požadované cviky může předvést jedině uvolněný a zahřátý kůň. Na opracovišti již neprojíždíme celou úlohu ani do nekonečna neprojíždíme slabší a problémovější prvky úlohy. Jde zejména o to, abychom klidným klusáním a projížděním kruhů nebo jinými cviky koně zahřáli a uvolnili jeho hřbetní a krční svalstvo. Přílišné unavování koně před vjezdem na obdélník není nejvhodnější. Sbor drezurních rozhodčí Rozhodčí jsou oficiální delegáti jezdecké federace a jejich jména jsou uvedena v seznamech pro dané disciplíny. V soutěžích, v nichž není výslovně předepsáno pět rozhodčích, mohou tvořit sbor tři rozhodčí. V mistrovských soutěžích a ve všech soutěžích s mezinárodní účastí musí mít sbor rozhodčích pět členů včetně předsedy. Tři rozhodčí jsou u krátké stěny obdélníku s písmenem C, dva rozhodčí jsou u dlouhé stěny v bodech E a B. Tím je ohodnocení výkonu dvojice objektivnější. Po ukončení soutěže dostane jezdec od každého rozhodčího listinu (protokol), ve kterém je uvedena známka za každý cvik zvlášť, a souhrnné známky s případným komentářem. Správce obdélníku Správce obdélníku je pomocný rozhodčí, který má za úkol sledovat časový harmonogram soutěží, dodržování pravidel na opracovišti a kontrolu předepsaného uzdění koní. Pro účastníky závodů je dodržování časového harmonogramu velice důležité, neboť se podle něj orientují, aby nezačali s opracováním koně buď příliš brzy, nebo příliš pozdě. Pozdrav během drezurních úloh Při zastavení koně před sborem rozhodčích musí jezdec pozdravit. Otěže a případnou tušírku vezme jezdec do levé ruky. Pravou ruku spustí dolů za stehno a mírně skloní hlavu. Muži navíc smekají klobouk. Jezdec nezdraví všechny členy rozhodčího sboru, ale pouze jeho předsedu. Předepsaný úbor pro drezurní soutěže Pokud není předepsán zvláštní úbor, platí pro jezdce a jezdkyně startující v drezurních úlohách následující pravidla: - černé nebo tmavě modré jezdecké sako - bílé jezdecké kalhoty pro jezdce, bílé nebo béžové pro jezdkyně - bílá případně žlutá jezdecká vázanka nebo kravata - bílé rukavice - černé jezdecké boty - jezdecká čapka, případně klobouk Příslušníci policie nebo armády mohou startovat v uniformě. Významné mezinárodní drezurní úlohy V roce 1921 byla založena mezinárodní jezdecká sportovní federace Fédération Equestre Internationale (F.E.I.). Tato organizace udává pravidla mezinárodních soutěží a jejím úkolem je kontrola dodržování těchto pravidel a podpora všech odvětví jezdeckého sportu. F.E.I. vydává těm koník, kteří se smějí zúčastnit mezinárodních soutěží, mezinárodní pas a potvrzuje platnost a rozpis všech mezinárodních soutěží. Dále vyžaduje veterinární dohled pro soutěžící koně a klade podmínky pro jejich ustájení. CENA SVATÉHO JIŘÍ / PRIX ST. GEORG Cena svatého Jiří je nejlehčí mezinárodní úloha, vydaná organizací F.E.I. V této úloze se předvádějí všechny střední, shromážděné a prodloužené základní chody koně, traverzály, série přeskoků po třech cvalových skocích a poloviční piruety ve cvalu. F.E.I. INTERMÉDIAIRE I F.E.I. Intermédiaire I je drezurní úloha se stupněm obtížnosti mezi Cenou sv. Jiří a Intermédiaire II. Úloha obsahuje mimo jiné i sérii přeskoků každý druhý cvalový skok a plné piruety ve cvalu. F.E.I. INTERMÉDIAIRE II F.E.I. Intermédiaire II je drezurní úloha stupně mezi Intermédiaire I a Grand Prix. V této úloze je mimo jiné vyžadována série přeskoků každý cvalový skok a několik kroků piaffy. VELKÁ CENA / GRAND PRIX Grand Prix je nejtěžší drezurní úloha F.E.I. Úloha obsahuje mimo jiné: traverzály, série přeskoků každý cvalový skok, pasáž a piaffu. KÜR NA HUDBU Kür na hudbu je volná drezurní úloha, která má předepsané některé cviky a chody dle obtížnosti kategorie, ve které se vypisuje. Pořadí a místo předvedení těchto povinných cviků je ponecháno na vůli jezdce. Úloha je časově omezená a a hudba, která ji doprovází, by měla být rytmicky sladěna s jednotlivými předváděnými prvky. Některé drezurní cviky Obrat kolem předku Při obratu kolem zádě opisuje záď koně menší půlkruh, přičemž vnější zadní noha překračuje vnitřní zadní nohu. Nohosled musí zůstat pravidelný a vnitřní zadní noha nesmí ustat v pohybu. Půlkruh, který zád v obratu opisuje, by měl být co nejmenší, až je obrat v podstatě proveden kolem vnitřní zadní nohy, která se v taktu chodu vždy zvedne, ale vždy dopadne na téměř stejné místo. Obrat o 180° (krátce čelem vzad) je poloviční pirueta v kroku. Obrat kolem zádě Při obratu kolem zádě opisuje záď koně menší půlkruh, přičemž vnější zadní noha překračuje vnitřní zadní nohu. Nohosled musí zůstat pravidelný a vnitřní zadní noha nesmí ustat v pohybu. Půkruh, který záď v obratu opisuje, by měl být co nejmenší, až je obrat v podstatě proveden okolo vnitřní zadní nohy, která se v taktu chodu vždy zvedne, ale zase dopadne na téměř stejné místo. Obrat o 180° (krátce čelem vzad) je poloviční pirueta v kroku. Dovnitř plec Dovnitř plec je jeden z prvních překroků, které koně učíme. Při tomto cviku je plec koně mírně odkloněna od původního směru dovnitř, kůň je přistaven k vnitřní ruce a ohnut okolo vnitřní holeně. Vnější přední a vnitřní zadní noha jdou ve stejné stopě. Dohromady vidíme tedy tři stopy. Vnitřní přední končetina překračuje vnější přední. Dovnitř záď /travers Při cviku dovnitř záď vidíme celkem čtyři stopy. Každá končetina zvlášť sleduje svou stopu. Kůň se dívá a je podélně ohnut do směru, kterým se pohybuje. Tento cvik se většinou provádí u stěny jízdárny, přičemž plec koně zůstává na obvodu a záď je odkloněna směrem dovnitř. Kůň je ohnut okolo vnitřní holeně jezdce. Vnějšími končetinami překračuje vnitřní. Úhel pohybu je v tomto cviku větší než při cviku dovnitř plec. Piruety Piruety jsou obraty kolem zádě v sebraném cvalu. Plná pirueta je obrat o 360°. Tento cvik vyžaduje od jezdce a koně maximální koordinaci. Od přírody má kůň tendenci otáčet se okolo svého středu, a proto musí být před zahájením piruety velmi shromážděný, aby vnitřní zadní noha přebrala většinu váhy a stala se osou otáčení. Pirueta musí být provedena beze spěchu a pravidelně. V drezurních úloha je známka tohoto cviku většinou násobena dvěma. V úloze "Cena sv. Jiří" je požadována poloviční pirueta (180°), ale od úloh "Intermediaire" se již požaduje předvedení plné piruety. Počet cvalových skoků v poloviční piruetě je tři až čtyři, plná pirueta se skládá ze šesti až osmi cvalových skoků. Kontracval Kontracval je vědomě požadovaný cval na nesprávné noze, například při jízdě na pravou ruku cválá kůň na levou nohu. Tento cvik se provádí u stěny jízdárny nebo na kruhu a zvyšuje obratnost a vyváženost koně. Letmý přeskok ve cvalu Během fáze vznosu přeskočí kůň na pobídku jezdce z jednoho cvalu do druhého. Během jednotlivých přeskoků musí kůň zůstat klidný, rovný a v živém kmihu. Kůň musí během jedné fáze vznosu přeskočit předními a zadními končetinami zároveň. Přeskočí-li například během jedné fáze vznosu pouze předními končetinami a teprve v další fázi vznosu zadními, nebo naopak, je to chyba. Přípravou na tento přeskok je takzvaná jednoduchá změna cvalu, při které kůň přejde do kroku a po několi krocích, maximálně však čtyřech, opět nacválá na druhou nohu. Kůň nesmí při přechodech klusat a přechody musí být hladké. Pasáž Pasáž je velmi shromážděný vznosný klus s energickým odrazem podsazených zadních nohou a zkrácenou prostorností. Pasáž má výrazně prodlouženou fázi vznosu, takže pohyb působí zpomaleným dojmem (slowmotion). Tento chod je velmi vzrušující díky energii a síle, kterou kůň v pasáži vyzařuje. Piaffa Piaffa je pohyb podobající se shromážděnému kluku na místě. Kůň zachovává diagonální nohosled klusu, přičemž zadní končetiny mění posuvnou sílu v nesení a výdrž. Piaffa představuje jeden z nejobtížnějších drezurních cviků. Záď je výrazně podsazená, jako by se kůň chystal sednout. Končetiny zvedá kůň při tomto cviku v pravidelném rytmu poměrně vysoko bez kolébání ze strany na stranu. V úlohách "Intermediaire" je předepsáno sedm až osm kroků piaffy, přičemž je povolen posun o jeden metr vpřed. Ve vyšších úlohách je tato norma stále přísnější.